Kostel svatého Petra na Poříčí stojí v pražském Novém Městě na Biskupské ulici a svědčí o dlouhém středověkém vývoji sakrální architektury ve městě. Zasvěcen apoštolu Petrovi, původně sloužil jako farní kostel německé komunity zaniklé osady Poříčí a dnes jej spravuje řád křižovníků s červenou hvězdou.

Stavba kostela pochází z druhé poloviny 12. století, kdy ji nechal vybudovat vládnoucí král Vladislav I. Původní románská bazilika měla charakteristický vzhled se dvěma věžemi na západním průčelí, které se podařilo zachovat až do dnešních dní. V prostoru mezi věžemi se nacházela tribuna, jejíž okno se zachovalo. Stavba byla vytvořena z tlustých zdí zbudovaných z opukových kvádříků. Hlavní loď zůstala neklenutá, boční lodě se otvíraly třemi arkádami nesenými hranolovými pilíři, z nichž se dva z jižní řady podařilo zachovat. Stěny byly zdobeny malbami, jejichž zbytky se částečně zachovaly v záklencích oken.

Kolem roku 1200 uvedl ke kostelu moravský markrabě Vladislav Jindřích řád německých rytířů, který zde založil svůj špitál a také své sídlo. Později vykoupila kostel Konstancie Uherská, vdova po králi Přemyslu Otakarovi I., a věnovala jej spolu s dalšími majetky špitálu svatého Františka, který v témž roce založila její dcera Anežka. Původní špitální bratrstvo se postupně proměnilo v český řád křižovníků s červenou hvězdou. Po povodni v roce 1280 vznikl u kostela hromadný hrob, později zde byl zřízen hřbitov. Začátkem 14. století byla u kostela postavena farní škola.

Zásadní proměna přišla s pozdním středověkem. Založením Nového Města pražského v roce 1348 a jeho reprezentativních farních kostelů vznikla nutnost obnovy. Přestavba začala roku 1382 zbouráním severní románské lodě. Na jejím místě vyrostlo gotické dvojlodí, jehož stavba byla dokončena roku 1395. Nový presbytář byl dostavěn roku 1406 – měl pětiboký tvar a byl dvojnásobně širší než původní románský. Dlouhé stavební práce hrazené z milodarů věřících pokračovaly až do roku 1411. Zajímavě se zachovala jižní románská loď ze staré stavby, která se stala součástí dnešního kostela.

Kostel se připomíná také v husitské historii. Roku 1414 zavedl farář Mikuláš, křižovník, unikátní způsob svatého přijímání – vedle tradičního přijímání u hlavního oltáře probíhalo také přijímání pod obojí u bočních oltářů. V roce 1419, po bitce na posvícení, husité vypudili křižovníky z kostela, avšak sám chrám nebyl zničen – předpokládá se, že jej ušetřily právě zmíněné husitské reformy prováděné zde již dříve. Roku 1436 se křižovníci vrátili a dále zajišťovali správu kostela.

Kostel svatého Petra na Poříčí zůstává svědectvím středověké transformace pražské architektury, od романských věží přes gotické lodě až k husitským reformám, které v něm zanechaly své stopy.