Kostel svatého Prokopa je bývalý farní kostel, který od roku 2009 vlastní obec Sobčice. Jedná se o pozdně barokní stavbu s bohatou historií sahající až do středověku.

Nejstarší dochovaná zmínka o kostele pochází z roku 1369, kdy se objevuje v rejstříku papežských desátků – v té době se z kostela platilo 12 grošů pololetně. Stavba patřila pod bydžovské děkanství a podací právo měl hradecký arcijáhen. Během husitských válek byl kostel vyrabován a následně dlouho zůstal opuštěn. Teprve v roce 1675 byla obnovena péče o něj – nejprve byl pod správou hořického faráře a později faráře chomutického.

Stavbu současného kostela iniciovali kartuziánský prelát Červinka a chomutický farář Jan Chmelík. Plány vypracoval pražský architekt Antonín Schmidt (1723–1783). Stavba trvala od roku 1761 do roku 1777. Nejprve bylo postaveno kněžiště a loď s klenutím, které byly vysvěceny 2. září 1770. Teprve později byla k hotové lodi přistavěna dvoupatrová věž vysoká 19 metrů. V prvním patře věže se nachází varhany, v patře výš jsou zvony – původně čtyři, v současnosti dva.

Architektonicky se jedná o pozdně barokní stavbu postavenou valdickými kartuziány. Zdivo je tvořeno lomovým kamenem a je omítnuté hladkou omítkou. Tato konstrukce je typická pro pozdní barokní dobu vzniku kostela.

Kolem kostela se kdysi rozprostíral hřbitov, který byl zrušen pravděpodobně právě při stavbě současného kostela. Některé původní náhrobky byly zazděny do obvodových zdí. Jedny z nich nesou zbytky historických nápisů a reliéfů – lze na nich rozeznat kamenné destičky s obrněným rytířem klečícím před křížem či ženskou postavu s jménem Barbora z Wostromierze.

V průběhu 20. století kostel prošel několika opravami. Poslední větší zásah byl v roce 1994, kdy se při sváření ručiček na ciferníku vzňala střecha. Žárem byla poškozena i zvonů, které byly následně vysvěceny znovu biskupem Josefem Kajnekem.

V současné době se v kostele pravidelné bohoslužby nekonají. Zůstává však důležitou architektonickou a kulturní památkou obce Sobčice.