Kostel svatého Stanislava v Mohelnici patří mezi významné renesanční stavby České republiky. Jedná se o jednolodní chrám z 16. století, který byl postaven s konkrétním účelem: sloužit jako hřbitovní kostel a vytvořit prostor pro nový hřbitov města. Stavba vznikla na místě, kde dříve stála kaple svaté Barbory.

Iniciátor výstavby byl pražský arcibiskup Antonín Brus, který byl rodilým Mohelnicenem. V roce 1577 zahájil na vlastní náklad stavbu kostela. Zdárného vývoje se mu však nedostalo: Brus zemřel již v roce 1580, zatímco kostel se stále nedokončil. Vysvěcení se mu dostalo až později – v roce 1584 jej vysvětil olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. Od tohoto roku pochází datace kostela.

Dějiny však byly osudu chrámu zřídka příznivé. Během třicetileté války byl kostel v roce 1642 vážně poničen. Obnova byla dlouhá a postupná: od roku 1664 probíhaly opravy s finanční podporou olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna, který kostel v roce 1695 znovu vysvětil. Roku 1739 však přišla další katastrofa – při velkém požáru města kostel vyhořel. Obnoven byl až v roce 1747. Kolem roku 1773 nebo o několik let později byl kostel znovu změněn: zvětšen na západě o zhruba pět metrů přistavěním lodi s kruchtou a věží, upravena okna a nově zaklenut.

Stavba ukazuje typické znaky renesančního slohu. Je přibližně orientovaná, s mírně odsazeným, trojboce ukončeným kněžištěm, které obsahuje pilíř s krucifixem. K severní zdi kněžiště se přimyká čtyřboká sakristie. Na západě navazuje na loď širší přístavba s hranolovitou zvonicí. Fasády jsou členěny mělkými vpadlými výplněmi s okny se segmentovými záklenky. Hlavní vchod se nachází v průčelí, vedlejší vchody po obou stranách. Nad západním portálem je kartuše s rodovým znakem Lichtenštejnů, nad níž se nachází socha svatého Stanislava (vytvořena v roce 1855). Interiér je tvořen valením klenbou s výsečemi.

Kostel obsahuje cenné historické předměty. Nejzajímavější jsou figurální náhrobníky s poloplastikou Krista na kříži, které patří Michaelu Hagendornovi z Vratislavi (†1585) a Anně Hagendornové (†1587), rodičům mohelnického faráře Valentina Hagendorna. Obraz svatého Stanislava z původního oltáře maloval Pavel Kammereit v roce 1797. Z konce 18. století pochází obrazový soubor křížové cesty. Ve věži se nacházejí dva zvony z let 1747 a 1749 s reliéfy svatého Stanislava a zřejmě také svatého Kryštofa. Novější vybavení tvoří obětní stůl a tabernákl, které vytvořil Jiří Beránek v souladu s liturgickou úpravou druhého vatikánského koncilu v letech 1978–1980.

Kostel byl původně obklopen hřbitovem vymezeným ohradní zdí. Ze stavby se zachovala pouze brána s půlkruhovým záklenkem, kterou završuje štít s rodovým znakem kardinála Františka z Ditrichštejna a města Mohelnice. Na bráně se nachází latinský nápis s letopočtem 1607, čímž je snad datován i vznik hřbitova. Hřbitov byl zrušen v roce 1905 a na jeho místě vznikl park. Z minulého hřbitova si pamatují klasicistní litinové pomníky zasazené do zdiva kostela a kamenný kříž u severní strany.

Kostel byl jako kulturní památka zapsán na seznam v roce 1958 a v posledních desetiletích prošel rozsáhlou restaurací. Nové varhany byly instalovány v roce 1933. Po částečné rekonstrukci v roce 1949 a opravě věže v roce 1964 byl kostel v letech 1976–1977 opatřen novou střechou a fasádou. Nejdůležitější obnova proběhla v roce 1980 s celkovou rekonstrukcí, zajištěním statiky a úpravou interiéru. Kostel byl znovu vysvěcen v roce 1982.

Návštěva chrámu je příležitostí poznat renesanční architekturu a ohlédnout se zpět na čtyři staletí českých dějin. Kostel je svědectvím o síle iniciátora Antonína Bruse a také o odolnosti komunity, která jej opakovaně obnovila po zkouškách války a požáru.