Kostel sv. Stanislava v Pitíně patří k zajímavým příkladům způsobu, jakým se v českých kostelích odrážejí staletí архitektonických a uměleckých proměn. Jednolodní orientovaná stavba s polygonálním závěrem kněžiště a čtyřbokou věží u vstupu vyrůstala postupně, přičemž její podobu formovaly obnovy a přestavby v několika klíčových obdobích.

Prvotní kostel postavili v roce 1585 bratři Václav a Vilém Tetourové. V průběhu 18. století, konkrétně v letech 1758 až 1773, byla stavba rozšířena o presbytář a sakristii. Nejzásadnější změna však přišla v polovině 19. století, kdy v letech 1851 až 1855 vznikl kostel v podstatě jako novostavba přestavbou původního kostelíka. Tato přestavba mu dala novou tvář, kterou poznáme dodnes.

V 20. století kostel čelil vážným problémům. V důsledku značného poškození podstoupil v letech 1950 až 1951 rozsáhlou rekonstrukci, během níž byla sejmuta klenba a modernizován celý interiér. Plány na tuto přestavbu vypracoval architekt Jaroslav Čermák (1901–1990), který přizval ke spolupráci malíře Miloslava Troupa (1917–1993). Jejich spolupráce se stala klíčová pro tvorbu současné podoby kostela. Opravený kostel vysvětil 25. listopadu 1951 arcibiskup Josef Karel Matoch, rodák z Pitína. Od roku 1968 nese kostel status kulturní památky.

Nejcennějším prvkem zdobení se stala křížová cesta složená z 14 zastavení umístěných po obvodu lodi kostela. Malíř Miloslav Troup ji stvořil charakteristickou technikou: černá výrazná lineární kresba je doplněna zářivými plochami jasných barev. První desítka zastavení září světlými barvami, kdežto poslední čtyři obrazy (Přibíjení Krista na kříž, Ukřižování, Pieta a Kladení do hrobu) se barevnost postupně tmavne, což vytváří symbolickou progesi věrohodnosti.

V presbytáři najdete čtyři barva-zasklená okna s nepravidelnými poli, které osvětlují kněžiště rozmanitými tóny. Mezi nimi dominuje rozsáhlý nástěnný obraz Miloslava Troupa (600 × 190 cm), jehož ústředním motivem je stylizovaná biskupská berla se trny a kapkami krve, připomínající Kristovu trnovou korunu. Tento obraz odkazuje právě na arcibiskupa Matocha.

Středem kostela je mramorová menza s měděným svatostánkem, na němž se nachází baldachýn pro dřevěný oltářní kříž. Svatostánek zdobí zlatá dekorace podobající se slunci a na baldachýnu je rytý symbol obětního kouře. Dvanáct měděných svícnů a polodrahokamy na trianguláních kovových křídlech doplňují tuto uměleckou kompozici.

Navštívit kostel znamená potkat se s příkladem české chrámové výzdoby 20. století, kdy se moderní výtvarníci odvážili ztvárnit tradiční sakrální témata čistě a výrazně, bez klišé. Součástí areálu je také kamenný kříž, který doplňuje atmosféru tohoto místa.