Kostel svatého Václava v Hulíně je architektonickým dokladem vývoje české sakrální stavby. Jedná se o pozdně románský chrám z 30. let 13. století, postupně přestavěný v průběhu následujících staletí. Areál kostela je od roku 1973 chráněn jako národní kulturní památka.

První písemné zmínky o kostele pocházejí z roku 1261, kdy se Hulín stalo součástí olomouckého biskupství. Stavební průzkum prokázal, že chrám byl postaven v prvních desítkách 13. století. Původně měl podobu jednoduché románské jednolodní stavby s apsidou, emporou v zadní části lodi a nízkou věží. Empora byla přístupná schodištěm zabudovaným v severní zdi a také samostatným vchodem zvenčí. Představu o středověké podobě podává zobrazení na městské pečeti z konce 13. století.

Přelom 16. a 17. století přinesl kostelu zásadní změny. V letech 1583–1584 byla částečně zřícená věž znovu vystavěna s využitím původního románského zdiva a doplněna točitým schodištěm u severní strany. Roku 1613 byl osadzen nový oltář a upravena okna. V roce 1619 vznikla na severní straně předsíň zvaná Žebračka, která zakryla původní románský portál. Renesanční podobu zachycuje pečeť z konce 17. století.

Třicetiletá válka se na chrámě podepsala těžce. Vojenské oddíly jej dvakrát vydrancovaly, věž hořela v letech 1634 a 1635 po úderu blesku. Zásadní obnova přišla v 18. století. Po požáru v roce 1747, který zničil střechu a varhany, následovaly v létech 1749–1754 rozsáhlé barokní opravy. Původní presbytář s apsidou byl zbourán, loď prodloužena a rozšířena k východu, přidán presbytář se sakristií a prostor jednotně zaklenut. Velká okna se segmentovým závěrem prosvětlila interiér. Autorství projektu se připisuje biskupskému architektovi Ignáci Josefu Cyranimu z Bolleshausu. Roku 1780 byl vytvořen průchod pod věží s klasicistním portálem a na místě empory vznikla nová kruchta. Dne 27. srpna 1780 kostela konsekroval arcibiskup Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee a vysvětil všech pět oltářů.

Od té doby pokračovaly postupné opravy. Věž byla zvýšena o zvonicové patro v létech 1869–1870. V roce 1908 se očistil a opravil románský portál. Ve 40. létech 20. století byly ze západní lodi odstraněny barokní omítky a zdivo restaurováno. Poslední rozsáhlá oprava proběhla v létech 2018–2019, kdy se obnovily střecha a krov napadený dřevomorkou. V sanktusníku byla při té příležitosti nalezena schránka s listinami a mincemi z let 1885–1920.

Návštěvník vidí na kostele jasně čitelné vrstvy historie. Románské základy, barokní rozšíření a novověké opravy jsou složeny do jedné stavby. Areál obklopuje ohradní zeď s několika branami, která vznikala postupně. Původní hřbitov, obklopovaný zdí, byl zrušen v roce 1785. Monumentální portály a dochované románské prvky činí tento chrám jedinečným dokladem české sakrální architektury.