Lobkowiczká hrobka, zvaná také Lobkovická hrobka, tvoří půvabný architektonický celek na hřbitově v Hoříně. Jde o pohřební kapli Nejsvětějšího jména Ježíšova vystavěnou v období 1826–1849 a přiléhající pohřebiště knížecího rodu Lobkowiczů z konce 19. století. Hrobka je chráněna jako památka a zůstává v majetku mělnických Lobkowiczů.

Historie vztahu rodu k Hořínu sahá k roku 1753, kdy se tento majetek stal součástí rodiny Lobkowiczů sňatkem Marie Ludmily Czerninové z Chudenic a Augusta Antonína Josefa z Lobkowicz. O 34 let později, roku 1787, se zámecká kaple proměnila na farní kostel a na okraji Hořínu byl založen nový hřbitov. Samotná kaple Nejsvětějšího jména Ježíšova byla vystavěna v rozsahu dvaceti tří let za značných nákladů – 34 tisíc zlatých. Jej projektantem byl známý vídeňský stavitel Hans Gasser. Kaple byla slavnostně vysvěcena 20. srpna 1853 pražským arcibiskupem Bedřichem kardinálem Schwarzenbergem.

Na konci 19. století se rozhodla rodina vybavit kapli důstojným pohřebištěm. V letech 1895–1897 vznikl elegantní pohřební areál mezi kaplí a novou obvodovou zdí podle návrhu architekta Josefa Schulze, významného autora úprav Národního divadla, stavitele Rudolfina a Národního muzea. Schulz připravil několik ambiciózních variant zahrnujících krytý neorenesanční půlkruhový ambit, avšak vysoké náklady vedly k přijetí jednodušší varianty s architektonicky členěnou obvodní zdí. Slavnostní přenesení ostatků rodiny Lobkowiczů do nových hrobek proběhlo 10. září 1897 za přítomnosti pražského arcibiskupa Františka kardinála Schönborna.

Centrální osmiboková kaple leží na vyvýšené terase a působí monumentálně svou plechovou kupolí s vikýři a křížem na vrcholu. Kruhová okna v horní části stěn střídají se obdélníkovými otvory se šambránou v dolní partii. Dvě kamenná schodiště s průlamovanou balustrádu vedou ke vchodu, kde připomíná dřevěný kříž s plechy pokrytým Kristem účel stavby. Interiér je oživen pilastry s korintskými hlavicemi a dominuje jej života veliká socha Krista od Hanse Gassera z roku 1853. Pohřebiště obléhá ohradní zeď s osmnácti hrobovými komorami osazené černými náhrobními deskami.

Během 20. století se však hrobka opotřebovala. Po únoru 1948, kdy emigrovali mělničtí Lobkowiczové, stavba v průběhu komunistické éry chátrala. Restituce přišla v roce 1992, kdy ji převzal Otakar Lobkowicz a později ji postoupil svému synovi Jiřímu. Povodně v roce 2002 a 2013 statiku stavby narušily, znovuoživení přišlo teprve od roku 2017. Současné opravy navazují na původní Schulzovy plány – v letech 2019 a 2020 byla vystavěna balustrála, nové brány a průhledy v ohrazení, která jsou vybaveny kovanou výplní a zdobena trojúhelníkovými tympanony s erbem rodu Lobkowiczů. Návštěvník tak vidí hrobku v procesu postupného obnovy k podobě, jakou si pro ni její zakladatelé představovali.