Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Arnolticích stojí uprostřed eliptickou zdí ohrazeného hřbitovního areálu jako jeden z nejznámějších barokních chrámů na Děčínsku. Od roku 1966 je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Stavbu lemuje historický vrstevnatý život: vznikl na místě staršího kostela, z jehož éry se zachoval zajímavý barokní deskový náhrobník opřený o jižní zeď.

Současný kostel postavil stavitel Jan Václav Kosch v letech 1757–1758. Tato stavba si pak prošla zkouškou, která zásadně změnila její osud. Prvního listopadu 1906 vyhořel do základů – příčina byla tragicky prozaická: duchovní správce v něm zapomněl na noc zhasnout svíčky. Litoměřický biskup provinilého správce za jeho nedbalost odvolal z funkce. Po požáru se kostel o rok později, v 1907, podařilo obnovit, avšak původní barokní vnitřní zařízení bylo téměř zcela zničeno. Další důležitou opravou byl rok 1959. Na přelomu druhého a třetího tisíciletí se chátrání stavby podařilo jen zčásti zastavit díky nové střeše, opravě sakristie a částečné renovaci omítky. V rámci Programu záchrany architektonického dědictva 1995–2014 bylo na opravu vynaloženo 3,9 milionu korun.

Architektonicky se jedná o barokní stavbu, někdy zařazovanou také jako rokoková, s jednolodní obdélnou dispozicí. Trojboce uzavřený presbytář doprovází dvě přizemní čtvercové sakristie. Věž se tyčí nad průčelím. Hlavní průčelí je tříosé s lizénovými rámci a věží zakončenou štítem nad středním rizalitem. V bočních niky postávají sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava. Centrální rizalit zdobí portál se supraportou, velkým klenákem a rokokovým ornamentem, nad nímž se otevírá okno. Věž se pyšní zkosený nárožími, lizénovými rámci a polokruhově zakončenými okny, kryta je cibulovou bání. K věži se váží volutové zdi se sochami biskupů-svatců na pilířích.

Interiér představuje prostorově zajímavé řešení: presbytář člení pilíře s pilastry, závěr je vymezen širokým přízedním pilířem a bohatě zdobeným klíčům. Loď pokrývá valená klenba s lunetami a pásy, členěná přízedními pilíři s dvojicí pilastrů v rokokovém stylu. Zděná kruchta vykyvuje do prostoru jako balkon, podpírána plackou a pásy.

Vybavení po požáru je převážně pseudobarokní či pseudorokokové. Zachovala se kazatelna ze druhé poloviny 18. století a dvě rokokové zpovědnice s reliéfy. V jihozápadní fasádě je zazděn barokní náhrobník z let 1717–1742 s plochým reliéfem lodi na vlnách. Osmirejstříkové varhany s pneumatickou trakturou postavila počátkem 20. století vídeňská firma Franz Josef Swoboda – poslední záznamy hovoří o jejich používání v 1968. Dnes jsou nástroje v dezolátním stavu.

Návštěvníci ocení nejen řemeslnou kvalitu barokní architektury, ale i příběh obnovy a vitalitu, s níž si kostel uchovává svou roli v areálu, který slouží již po staletí. >>>>