Příběh: Baťův palác

Bylo pět minut do zavírací hodiny, když Emil Richter zvedl hlavu od účetní knihy a uviděl ji. Stála u výlohy s věžními hodinami — tam, kde se zlatá ornamentální výzdoba fasády sbíhala v jakýsi korunní bod — a nehýbala se. Neprohlížela si zboží. Nedívala se na ceny. Dívala se pří…