Důl Bohumír leží v katastrálním území Dolní Vernéřovice, v části obce Jívka v okrese Trutnov. Je jedním z mála dochovaných svědků hlubinné rudné těžby v Podkrkonoší a jeho hodnota spočívá jak v geologické výjimečnosti ložiska, tak v ucelenosti dochovaného technologického zázemí. Ministerstvo kultury České republiky jej proto prohlásilo kulturní památkou.

Měděné zrudnění bylo v oblasti odkryto na výchozech takzvaných jíveckých vrstev – permokarbonských sedimentárních hornin nedaleko tehdejších Horních Vernéřovic. V šedozelených jílovitých lupcích se nacházely hlavní rudní minerály chalkoit a bornit, doprovázené sekundárními minerály mědi: chryzokol, malachit, azurit a covellin, a hojným pyritem. Dobývka probíhala ze dvou rovnoběžných, šikmo uložených slojí: hlavní sloje Bohumír o mocnosti 0,8 m a nadložní sloje Jan s mocností 0,65 m. Obě sloje od sebe dělilo 8 až 12 metrů. Těžilo se soustavou úpadnic a směrových chodeb, přičemž vyrubaný prostor byl zavalován vytěženou horninou.

První měděné ložisko otevřel roku 1853 dr. Werner z Maršova. O pět let později, v roce 1858, vznikla akciová společnost Vernéřovické doly na měď. V letech 1857 až 1858 bylo v okolí Dolních Vernéřovic vytěženo na 1 500 tun rud; roku 1863 dosahovala roční výroba mědi devíti tun. Klíčovými hornickými díly se staly hlavní štola Bohumír (Gottfreid Stollen) a dědičná odvodňovací štola svatý Jan (Johaness Ers Stollen), která ústila do potoka Dřevíč ve východní části Jívky. Prusko-rakouské války v letech 1866–1869 těžbu přerušily a v roce 1895 byla definitivně zastavena.

Krátkou epizodou bylo znovuotevření v letech 1919–1920, kdy teplická firma Mautner nahradila původní parní stroj elektrickým, zpřístupnila pomocné sloje Jan a Tereza a vybudovala gravitační úpravnu, kovohutě i odkaliště zvané Kuprovka. Pro pokles světových cen mědi byl důl v roce 1926 opět uzavřen. Za druhé světové války, v letech 1939 až 1942, prováděla vrtný průzkum německá firma Deutsche Tiefbohr AG; průzkumné vrty sahaly až do hloubky 650 metrů, výsledky však nebyly uspokojivé.

Skutečně intenzivní těžba přišla až po roce 1949, kdy byl důl znovu otevřen. Od roku 1954 probíhalo vytěžování měděné rudy ve velkém: v období 1958 až 1965 bylo vydobyto 223 500 tun rudy s průměrným obsahem 0,25 až 0,45 % mědi. Koncem roku 1954 zahájila provoz nová úpravna s technologií nepřímé kolektivní flotace měďnato-pyritových rud; projektovaná kapacita devadesát kilotun vsázky nebyla plně využívána a volné kapacity se řešily dovozem surovin odjinud, například nemagnetického odpadu z úpravny Rudňany na Slovensku. Těžba byla definitivně ukončena roku 1965, likvidační práce trvaly do roku 1970. Štola Bohumír byla zazděna roku 1978 a důl zaplaven po úroveň čtvrtého patra.

Od roku 2012 převzala areál obecně prospěšná společnost Důl Jan Šverma Žacléř a roku 2015 zpřístupnila podzemní trasu v délce 400 metrů. Pro návštěvníka se zájem o hornickou historii nebo průmyslové dědictví jde o místo, kde lze na vlastní oči vidět autentické důlní prostředí i stopy po více než sto letech těžby v srdci Podkrkonoší – od prvních průzkumných štol z 19. století až po socialistickou éru velkoplošného dobývání.