Důl Jeroným je zaniklá hlubinná cínová těžba v území obce Rovná, okres Sokolov, v Karlovarském kraji. Nachází se v nadmořské výšce 750 až 800 metrů na okraji Slavkovského lesa, asi jeden kilometr západně od zaniklého královského horního města Čisté, které bylo zničeno armádou krátce po skončení druhé světové války. Lokalita leží v katastrálním území Čistá u Rovné a patří k nejvýznamnějším exkurzním místům Geoparku Egeria, součásti Česko-bavorského geoparku.

Z geologického hlediska se jedná o ložisko cínowolframového zrudnění. Terén tvoří krajinu s mocnými, avšak chudými rudními čočkami v greisenech a drobnými rudními žílami. Hlavním hornickým cílem byl kasiterit, tedy ruď s obsahem cínu. V okolí se vyskytoval také wolframit, který však horníci nevěděli efektivně využít a nebyl předmětem jejich práce.

Těžbě hlubinné předcházelo rýžování na povrchu, které se v údolích okolních potoků pravděpodobně odehrávalo již kolem přelomu dvanáctého a třináctého století. Po vytěžení povrchových ložisek se horníci poddali těžbě do hloubky, kterou историки datují do druhé poloviny patnáctého století. Archaeology Národního památkového ústavu v Lokti však v roce 2016 prokázala, že hlubinná těžba probíhala již ve čtrnáctém století, důl je tedy výrazně starší, než se původně předpokládalo. Písemné záznamy jsou velmi skromné, neboť větší část báňské dokumentace zanikla při požáru Čisté roku 1772. V roce 1548 se důl Jeroným poprvé objevuje v báňské evidenci, a o tři roky později, v roce 1551, propůjčil císař Ferdinand I. Čisté horní právo a městská práva královského horního města.

K největšímu rozmachu těžby došlo v druhé polovině šestnáctého století. Úspěch však nebyl trvalý. Po roce 1631, kdy byla zničena místní cínová huť, se těžba zastavila a doly byly opuštěny. V roce 1847 jsou doly v místě již uváděny v dokumentech jako sešlé. V polovině devadesátých let devatenáctého a začátkem dvacátého století se několikrát neúspěšně pokusili těžbu obnovit, stejně jako v letech 1940 až 1943.

V chodbách dolu jsou přímo viditelné práce древних horníků, vytvořené želízkem a mlátkem. V komorách se dochovaly stropy se sazemi, které dokazují dobývání metodou sázení ohněm—horníci rozpálili horninu, a pak ji prasknutou vodu. V letech 1964 až 1966 vyhledávací průzkum Ústředního ústavu geologického vyzmáhal dědičnou štolu Jeroným a provedl vrtný průzkum, kteréž odhaduje, že bylo tímto důlem celkem vytěženo pět set až sedm set tun cínu.

Od roku 1990 je důl Jeroným chráněn jako technická kulturní památka České republiky. V roce 2008 získal vyšší ochranu státu a je registrován jako národní kulturní památka. Důl si zachoval svou původní podobu, kterou nachází návštěvníci dodnes. Na rozdíl od rozhlasitějších důlů v Krásně a Horním Slavkově se Jeroným nestal tak bohatý, ale tím pádem také skvěle uchoval svůj autentický a historický vzhled.