Harrachova cesta (německy Harrach Weg nebo Harrachweg) patří mezi nejstarší značené turistické trasy Krkonoš. Její vznik úzce souvisí s činností hraběte Jana Harracha, který v 80. letech 19. století rozhodl o jejím vyznačení a zpřístupnění veřejnosti. Stezka se skládá ze dvou hlavních částí: výrazněji frekventovanou části v údolí Labe od Bílého mostu ve Špindlerově Mlýně až k Labské boudě a méně navštěvované trasy z Harrachova údolím Mumlavy. Obě části propojuje modře značená turistická trasa 1801 Klubu českých turistů.

V raných dobách svého zřízení, ještě v 80. letech 19. století, byla stezka vyznačena v němčině i češtině a za její užívání se vybíralo mýtné ve výši dvou krejcarů. Hrabě Jan Harrach se zasadil i o vybavení trasy – odkoupil Labskou boudu a přestavěl ji na oblíbenou turistickou ubytovnu s hostincem. V roce 1903 zde založil i botanickou zahradu, kterou však kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám již po dvou letech přemístil k Martinově boudě. Ještě významněji se vepsala do dějin přírodní ochrany: v roce 1904 zřídil hrabě v Labském dole první přírodní rezervaci o rozloze 60 hektarů, která je považována za počátek budoucího Krkonošského národního parku.

Labská část trasy dosahuje délky 8,7 kilometru s převýšením 520 metrů a vede krásnou krajinou údolí. Začíná v centru Špindlerova Mlýna a modrou stezkou vede k Dívčím lávkám, odtud pokračuje k Dvorskému potoku, kde svého času skončil ledovec tvořící Labský důl. Cesta pak stoupá podél Labe a postupně překonává různé pozoruhodné body – viditelné morény, soutok s Medvědím potokem. Od soutoku s Dvorským potokem až k Pudlavě vede pod Strmou strání, nejstarší krkonošskou rezervací vytvořenou roku 1904. Část od Pudlavy k Labské boudě je z důvodu výskytu jedenácti lavinových drah (největší koncentrace v celých Krkonoších) přístupná pouze v letních měsících. Cesta prochází trojicí Labských jam – Harrachovskou, Pančavskou a Navorskou – vedoucí k Labské rokli. V Pančavské jámě se nachází okamžitě rozpoznatelný 150 metrů vysoký Pančavský vodopád a Schustlerova zahrádka. Zde také vstupuje trasa do nejpřísněji chráněné 1. zóny Krkonošského národního parku. U Labské boudy se návštěvník setkává s Labským vodopádem, u kterého stojí soustava stavidel z roku 1859 určená k regulaci jeho intenzity.

Mumlavská část vede z České cesty údolím Velké Mumlavy k Mumlavskému vodopádu a poté se stáčí na žluté značce směrem k Harrachovu. Vzhledem k časté uzavírosti Labské části v zimě a lavinovému nebezpečí je Harrachova cesta zejména letní doménou. Pro návštěvu je důležité sledovat sezónní podmínky a stav otevřenosti horských částí. Její historická hodnota spojená s počátky ochrany přírody v Krkonoších ji činí místem pro ty, kdo se zajímají jak o historii cestovního ruchu, tak o přírodní krásy českých hor.