Himlštejn je zřícenina hradu na výrazném vrcholu Nebesa v Doupovských horách, asi jeden kilometr severozápadně od Stráže nad Ohří. Hrad stojí v nadmořské výšce 638 metrů. Lokalita dlouhá staletí patřila různým vlastníkům: do roku 1357 byla součástí panství benediktinského kláštera v Postoloprtech, později se stala součástí rozsáhlejšího panství hradu Hauenštejnu.

Hrad založil Vilém z Ilburka před rokem 1434 a cílevědomě ho pojmenoval Himmelstein – Nebeská skála – jako symbolický protipól k nedalekému osidlu Peklo. Vilém brzy rozšířil své držávky získáním zbývajícího hornohradského panství a přestěhoval se na mladší hrad, přičemž Himlštejn určil pro správu purkrabího. Během let 1448 až 1449 prodal oba své hrady rytíři Jindřichovi z Weidenu. V roce 1470 se jako majitel uvedl Hylprant Satanéř z Drahovic, jehož syn Oldřich zdědil Himlštejn a před rokem 1497 ho dal zásadně přestavět. Po Oldřichově smrti po roce 1507 jeho sedm synů prodalo hrad roku 1528 Jindříchovi Šlikovi, který v témž roce zemřel. Majitelem se později stal jeho starší syn Kašpar, jenž hrad neobýval a neudržoval. Kvůli účasti v odboji proti Ferdinandovi I. musel Kašpar převést svobodné panství se zchátralým hradem do manství pod přímou královskou závislost.

Až král Maxmilián na žádost Kašparova syna Bedřicha hrad roku 1574 propustil z manství a dovolil jeho opravu. Bedřich hrad roku 1588 prodal Šimonu Ungnadovi ze Sonneku, který jej pak roku 1592 postoupil Kryštofu z Fictumu a na Klášterci. Po připojení ke kláštereckému panství hrad přestal být obýván a od roku 1653 je zmiňován pouze jako pusté hradní vrchy. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.

Architektonicky Himlštejn čitelně odráží husitské období a rozvoj dělostřelectva. Stavitel zvolil polohu na nedobytném vrcholu, chráněném před palbou děl, a upřednostnil obrannou funkci. Z hrada se dochovaly zejména portály dvou bran a fragmenty opevnění. Přístupová cesta pronikla překonáním příkopu a procházela dvěma branami. Z první brány zbývají jen fragmenty zdiva přistavěné strážnice, zatímco druhá brána si zachovala svůj archivní oblouk. Patrné jsou kapsy pro závoru a vrata. Obě brány kryla mělká bašta a obytná věž – donjon – která nejlépe přetrvala a je nejviditelnějším zbytkem hrada. Z věže se dochoval suterén a převážná část přízemí. Další opevňovací prvky včetně menší brány vedoucí do parkánu a mohutné lichoběžníkové basty doplňovaly obranný systém. Hradní jádro obsahuje jen drobné zbytky dvou obdélných budov, zatímco předhradí ponechalo jen terénní úpravy.

Dnešní zřícenina je pro turisty dostupná po cestě značené zelenou turistickou značkou. Od nádraží ve Stráži nad Ohří cesta stoupá úbočím Nebeského vrchu k rozcestníku Nebesa, odkud vede odbočka přímo na vrchol se zříceninou. Celková délka trasy z nádraží činí asi dva a půl kilometru.