Hrádek stojí ve Hrádku u Sušice v okrese Klatovy a představuje cenný případ transformace středověké vojenské stavby v komfortní baronní sídlo. Zámecký areál je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka.

Nejstarším panským sídlem na tomto místě byla tvrz ze čtrnáctého století, na níž sídlili Sezima a Protiva z Hrádku. Od roku 1371 spadala vesnice pod velhartické panství a postupem času ztratila na důležitosti. V patnáctém století zde bydleli purkrabí – zejména Matěj a Ojíř z Vlčkovic – avšak brzy se tvrz zcela opustila. Obrat přišel na počátku šestnáctého století, když si panství koupit Jan Rendl z Úšavy a následně jej prodal Václavu Vintířovi z Vlčkovic. Dalším majitelem byl Kryštof Račín z Račína, jehož synové Vojtěch a Jan po roce 1568 starou tvrz klíčově přestavěli v renesančním slohu. Tato přestavba, realizovaná podle tehdejších evropských trendů, tvořila jádro všech budoucích úprav.

Klíčovým majitelem se stal Vojtěch Račín, jehož synové Adam a Kryštof v roce 1575 zdědili majetek a rozšířili jej o zbývající části městečka. Účastí na stavovském povstání si však rodina Račínů pošramotila postavení – Humprechtův syn, který se v povstání angažoval, byl roku 1623 odsouzen, což vedlo k postupné ztrátě vlivu a zadlužení panství. V roce 1683 či 1685 prodal Arnošt Vojtěch Račín Hrádek Janu Heřmanu Černínovi z Chudenic, čímž skončila více než sto let trvající domináce rodiny Račínů.

V následujícím století si zámek rychle střídal majitele. Roku 1693 jej koupil Zikmund Maxmilián Hrzán z Harasu, v roce 1703 Adam Humprecht Koc z Dobrše a o čtyři roky později Humprecht Zikmund Althann. V roce 1721 se majetnice stala Marie Juliana Truchsässová, která jej vlastnila deset let. Po jejím prodeji se stal majitelem Jan Desfours a jeho syn Bedřich zasáhl do podoby zámku zásadním způsobem – přistavěl barокní nový zámek a upravil západní křídlo starého stavení. V roce 1775 byla výrazná stavební činnost završena kaplí svaté Valburgy. Na počátku devatenáctého století jej Desfoursové vybavili klasicistními prvky, které zámku daly jeho současný půvab. V roce 1827 přešel do majetku Karla Theodora Sturmfeldera a poslední aristokratičtí majitelé – rodina Henneberků – jej vlastnili až do roku 1945.

Stavební areál tvoří několik oddělených prvků. Jádrem jsou dvě jednopatrová renesanční křídla se zbytky dekorativních sgrafitových omítek a interiérovými klenutými stropy. Nový barокní zámek je trojkřídlý s vstupním rizalitem a schodištěm zdobeným sochami andělů. Kaple svaté Valburgy má tradiční barokní půdorys s pilastry a plackovou klenbou. Areál doplňují hospodářské budovy, park a zahrada. Dvě bašty v jižních rozích ohradní zdi jsou pozůstatkem druhé, již zcela zaniklé hrádecké tvrze.

Po druhé polovině dvacátého století, kdy zde místní národní výbor zřídil byty a skladiště, jej v roce 2000 koupil Pavel Lejsek a nechal jej rekonstruovat. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2010, od níž se v zámku nachází hotel, lázeňský komplex, restaurace a část je veřejnosti přístupná.