Hukvaldy představují chráněnou kulturní památku v obci stejného jména v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji. Jejich počátky jsou ponořeny v nejistotě – dlouho se spekulovalo o vzniku v rozmezí let 1228 až 1285. Vlivný historický výzkum však jednoznačně prokázal, že hrad neexistoval již roku 1234, kdy se v listin objevuje Arnold z Hückeswagenu. Arnold byl sice říšský hrabě s hmotným vlivem na Moravě (roku 1240 například získal hrad Jičín), ale psal se podle svého rodového sídla Hückeswagen v Porýní, nikoli podle Hukvald.

Skutečný vznik hradu se pojí s rokem 1256. Tehdejší olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku získal v tomto roce celé území mezi Hranicemi, Ostravicí, Beskydami a Odrou. Polovinu si ponechal, druhou polovinu propůjčil Frankovi z Hückeswagenu, synovi zmíněného Arnolda. Frank si za sídlo zvolil Příbor. Někdy mezi lety 1260 a 1270, po ztrátě hradu Jičína, si Frank jako náhradu vystavěl hrad Hukenswald. Nové jméno mělo připomínat jejich původní rodový majetek Hückeswagen, od kterého se Frank a jeho syn Jindřích odstranili 11. září 1260. První písemná zmínka o samotném hukvaldském hradu pochází z roku 1285.

Následující čtyři století přinesla časté měny majitele. V roce 1316 jej převzali olomoučtí kanovníci Dětřích a Jindřích z Fulštejna, o pět let později jej koupil Jindřích z Kytlic. Přelomovým rokem se stalo 1359, kdy jej vykoupil Jan Očko z Vlašimi a následně daroval olomouckým biskupům. Tento dar podpořil i císař Karel IV., čímž se biskupství stalo majitelem definitivním. Pod hukvaldské panství spadalo deset obcí – Kozlovice, Tichá, Nová Tichá, část Závěšic, Manská Sedlnice, Sklenov, Petrovice (dnes zaniklá), Trnávka, Chlebovice, Metylovice a městečko Příbor.

Počátkem patnáctého století se hrad ocitl v součástí markraběcích válek a konfliktů mezi různými mocenskými silami. V roce 1389 jej Mikuláš z Rýzmburka zastavil Joštovi z Volfsberka, o rok později Jakubu Ščeněti z Bělin. Po roce 1400 spadl pod kontrolu císaře Zikmunda Lucemburského. Během husitských válek jej постihly vpády obou znepřátelených vojsk. V roce 1428 jej pak Jan XII. Železný zastavil falkenberskému knížeti Bolkovi. Hrad byl postupně vytlačován do okrajové role mezinárodního mocenského přetahování v regionu.

Dnes Hukvaldy stojí jako zřícenina, která uchovává památku na turbulentní dějiny severní Moravy a složité vztahy mezi místní šlechtou, biskupským majetkem a královskou mocí pozdního středověku.