V klidné Wuchterlově ulici číslo 523/5 v Praze 6-Dejvicích stojí čelem do Šabachova parku desetipodlažní budova, která v sobě spojuje funkci kostela, bohoslovecké koleje i administrativního centra církve. Husův sbor v Dejvicích byl postaven jako sídlo patriarchy a zakladatele Církve československé (pozdější Církve československé husitské), doktora Karla Farského, a ústředí církve zde sídlí dodnes.

Stavba vznikla v novogotickém slohu v letech 1925 až 1927 podle návrhu architekta Jiřího Stibrala pod vedením stavitele a architekta Aloise Zimy. Samotný sborový chrám, situovaný ve dvoraně objektu, byl slavnostně otevřen 19. října 1928. Budova má deset podlaží a mírně předsunutou věž dosahující výšky 42 metrů, zakončenou střechou ve tvaru jehlanu. Historici architektury ji považují za nejkonzervativnější pražskou stavbu dvacátých let dvacátého století.

Architekt Stibral záměrně propojil prvky různých stavebních slohů do jednoho celku, čímž chtěl vyjádřit snahu Církve československé dovršit národní reformační tradici. Novogotická fasáda je opatřena pseudorománskými okny a ve výšce druhého podlaží ji zdobí sochy Jana Amose Komenského a Petra Chelčického. Chelčický je zpodobněn se středověkým pluhem, aby nemohl být zaměněn s Janem Husem; sokly obou soch nesou značku „J.V. DUSÍK". Střední část průčelí tvoří rizalit zakončený hranolovitou věžičkou, sahající do osmi podlaží, v němž je situován hlavní vchod. Štít budovy, tvořený třemi nejvyššími patry, je zdobený kružbovou panelací – tento motiv de facto přenáší žebrování gotické klenby na fasádu, kde plní funkci dekorativní, včetně využití přípor.

Nad vchodem je umístěn reliéf Mistr Jan Hus se loučí s přáteli od akademického sochaře Josefa Kotyzy. V nice nad kruhovými věžními hodinami se nachází výrazný kovový kalich, symbol husitství a vztahu církve k Janu Husovi. Sluneční kotouč na vrcholku střechy, osazený na dlouhé železné tyči, zhotovil Čeněk Šťastný z Nuslí. Na průčelí budovy upoutá rovněž velká pamětní deska připomínající, že zde Karel Farský 12. června 1927 zemřel.

V době příprav stavby probíhaly diskuse o podobě liturgického prostoru v protestantských církvích. Do těchto debat zasáhl i sám Farský, který navrhoval, aby celá liturgická síň tvořila jednotný prostor a kněžiště mělo podobu mírně vyvýšeného a nehlubokého výklenku, čímž by se kněz přiblížil věřícím. Interiér kostela byl vystavěn jako bazilikální trojlodí se stropem tvořeným valenou klenbou. Kromě liturgického prostoru budova zahrnuje kolumbárium s 600 schránkami, přednáškové sály, místnosti bohoslovecké koleje, obytnou část a kanceláře ústředí Církve československé husitské.

V roce 1990 byl objekt zapsán na seznam kulturních památek jako nemovitá kulturní památka. Pro zvídavého návštěvníka nabízí budova nejen architektonicky pozoruhodný pohled na věžičky inspirované gotickými fiálami a kružbové motivy přecházející z interiéru na fasádu, ale i živý doklad toho, jak se v meziválečné Praze rodila nová česká náboženská identita.