Na Loretánském náměstí v Praze stojí kostel Panny Marie Andělské, nazývaný také kostel Panny Marie Královny Andělů. Není to stavba okázalá, ale právě v tom spočívá její svéráz: jako součást nejstaršího kapucínského kláštera v Čechách představuje živý doklad řádové skromnosti, která se tu udržuje od počátku sedmnáctého století.

Kostel vznikl v letech 1600–1602 a po roce 1663 byl rozšířen. Svou orientací se vymyká tradičnímu schématu: chór s oltářem je otočen k severu, nikoli na východ. Nad vchodem se nachází obraz Panny Marie a svatého Františka z Assisi, jenž ohlašuje kapucínský charakter místa dříve, než návštěvník vstoupí dovnitř.

Fasáda kostela je záměrně jednoduchá, bez věže, zakončená trojúhelníkovým štítem. Mezi průčelím a uliční frontou se rozkládá malé atrium, z nějž vede krytá chodba přímo do kostela. Nad chórem se tyčí pouze menší sanktusová vížka. Celkový výraz stavby je tak blízký tomu, co kapucíni vždy vyznávali: žádná okázalost, žádná zbytečná výzdoba.

Vnitřek je jednolodní s prodlouženým chórem, zaklenutý valenou klenbou. Blíže ke vchodu stojí naproti sobě dva oltáře — Panny Marie Rottenburské a svatého Kříže — v kapličkách, které tvoří uzavřenou a intimní část prostoru. V lodi jsou pak boční oltáře zasvěcené svatému Felixovi a Antonínu Paduánskému. Zpovědní chodba, do níž se vchází dveřmi datovanými k roku 1600, je klenutá valenou klenbou s lunetami; jsou v ní umístěny dvě barokní zpovědnice. Při východní zdi kostela se nachází chodba s trámovým stropem, v níž jsou uloženy barokní jesličky.

Hlavní oltář pochází z roku 1735 a řadí se k vrcholnému baroku, byť byl později upravován. Jeho ústřední obraz namaloval řádový malíř Paolo Piazza ještě v době stavby kostela; zobrazuje svatého Františka, kterému se zjevuje Kristus, Panna Maria a hrající andělé. Ostatní vybavení kostela je převážně raně barokní a pochází z druhé poloviny 17. století. Sakristie, která patří k nejstarším částem stavby, uchovává skříně ze 17. století doplněné barokní kredenční skříní ze století osmnáctého. V lodi jsou dále k vidění patinované sádrové reliéfy křížové cesty z roku 1960 od Karla Stádníka.

Zvláštní kapitolou je betlém, jehož počátky sahají do druhé čtvrtiny 18. století. Pravděpodobně ho inspirovaly neapolské betlémy. Celkem 48 figur — 32 lidských a 16 zvířecích — dosahuje životní či téměř životní velikosti. Ruce a hlavy významnějších postav jsou řezány ze dřeva a polychrómovány; těla tvoří tenká dřevěná kostra potažená slámou a papírovinou, přioděná kašírovanými polychromovanými textiliemi. Pozadí betlému tvoří vzácná malba na kartonu pocházející z Liberecka. V roce 2018 byl betlém v podobě navržené akademickým sochařem a restaurátorem Karlem Stádníkem a o vánočním čase je každoročně vystavován veřejnosti.

Kdo míjí Loretu a Hradčany, obvykle zamíří do sousedního poutního areálu. Kostel Panny Marie Andělské si zaslouží vlastní zastávku: nenabízí zlatem ověšené oltáře, ale vzácnou autenticitu prostoru, který se za čtyři staletí změnil jen málo.