Zaniklý Kostel svatého Blažeje patřil mezi střed olomouckého veřejného života od jeho prvních zmínek. Nejstarší písemný doklad o něm pochází z roku 1299, kdy listina zmiňuje pustý mlýn „pod burgem kostela sv. Blažeje", což již naznačuje osídlení v jeho okolí a existenci farnosti. Další zmínka se objevuje třicet let později, roku 1329. Moravský historik Gregor Wolný si všiml, že jde o jeden z nejstarších kostelů Olomouce.

Původ kostela zůstává do dnešních dní nejasný. Wolný a další badatelé se shodují na domněnce, že byl původně pohanský chrám, který byl později přeměněn na křesťanský a vysvěcen svatým Metodějem. Atypický půdorys kostela podporuje tuto hypotézu. Profesor Karl Vietz srovnával stavbu se vídeňským kostelem svatého Ruprechta, který měl vzniknout za Karla Velikého. Jiní odborníci usuzují, že na místě mohl stát kupecký dům nebo celnice. Podle archeologa Pavla Šlézara z Národního památkového ústavu si lze představit, že tu mohla vzniknout raně středověká synagóga olomouckých židů, jejichž usídlení na důležité obchodní trase by bylo logické.

Od 15. století měl kostel vlastního faráře – jedním z nich byl kanovník Wenzel. Ačkoli se předpokládá, že se kázalo česky, skutečné bohoslužby probíhaly v německém jazyce. Postupně se stal významným místem pro cechy rybářů a koželuhů, kteří zde konali své shromáždění. V 16. století, po příchodu luteránské reformace, se zde scházeli protestanté. Když obsadili Olomouc Švédové roku 1642, přisvojili si kostel. Během obléhání města v roce 1644 padli mnozí vojáci a důstojníci – Švédové pohřbívali své padlé důstojníky kolem tohoto chrámu. Roku 1709 jej poškodit velkým požárem.

Osud byl zpečetěn Josefovým patentem na rušení zbytečných klášterů a kostelů. Návrh na demolici byl podán 19. července 1783 a kostel byl oficiálně uzavřen 2. prosince 1784. Následně sloužil jako skladiště mouky pro armádu. Demolice probíhala roku 1839, o níž se zachovaly zmínky v dopise archiváří Bočkovi.

Stavba měla velmi neobvyklý půdorys – nepravidelný sedmiúhelník s nejdelší stranou dlouhou čtyřicet kroků. Byla postavena na svažitém terénu a průčelí s nízkou vstupní bránou stálo na vyvýšeném místě. Nejzajímavější prvkem byla její vnitřní prostorová složitost: mohutné, nepravidelně umístěné pilíře, z nichž středový šestibokový dosahoval až jedenácti kroků. Osvětlení zajišťovalo jedenáct úzkých gotických oken různých velikostí, doplněných menšími okny sakristie. Svižný interiér se skrýval pod kryptou umístěnou pod předsíní. V průběhu středověku zde postupně vzniklo sedm bočních oltářů – oltář Všech svatých (1423), oltář svaté Doroty (1433), oltář svaté Barbory (1500), oltář Maří Magdaleny (1563) a v barokním období ještě tři další (do 1672).

Dnes z Kostela svatého Blažeje nic nezůstalo, jen jeho jméno připomíná olomouckému návštěvníkovi starobylou historii těchto ulic a jejich postavení na důležitých středověkých obchodních trasách střední Evropy.