Kostel svatého Jakuba Staršího patří mezi nejvýznamnější stavby Kutné Hory. Jedná se o arciděkanský chrám, jehož nevšedním znakem jsou dvě věže západního průčelí – severní dosahuje osmdesáti metrů, jižní věž zůstala v průběhu stavby nedostavěna. V roce 1995 byl kostel zapsán spolu s dalšími památkami historického centra Kutné Hory na Seznam světového dědictví UNESCO.

Stavba vznikala v atmosféře rozvoje středověkého hornického a mincířského města. Na konci 13. století zde existovaly dva samostatné církevní subjekty – sedlecký klášter cisterciáků a malínská farnost. Když se Kutná Hora začala bohatit, rozhodli se měšťané o vystavění vlastního veřejného chrámu. Stavba se začala podnikat někdy po roce 1300, původně pod invokací Panny Marie. Finanční i společenskou podporu stavbě poskytli místní patricijské rody, mincíři a pregéři – zvláště významní sponzoři byli Ruthard a Bořita z Košic. Na stavbě se podílela i renomovaná parléřovská huť. Zpočátku sloužil kostel jako filiální chrám malínské farnosti, ale zásadní změna nastala v roce 1410, kdy byla bulou Jana XXIII Kutná Hora ustanovena jako samostatný farní obvod, čímž skončila její závislost na sedleckém klášteru.

Stavba probíhala v několika etapách. Do roku 1350 byl hotov presbytář. Husitské války stavbu přerušily, přesto už v roce 1420 byl chrám v podstatě dokončen. V roce 1424 jej částečně poškodil požár. Chrám byl koncipován jako halové trojlodí se čtyřmi kaplemi uzavírající boční lodě. Svou monumentálností získal kostel důležitou roli v politickém a duchovním životě – v 15. století se zde konala významná náboženská jednání. V 15. a 16. století zde biskupové ordinovali kališnické kněze. Od 14. do 16. století se kostel označoval jako „vysoký".

Staletí si na stavbě vybrala svou daň. Střecha byla opravena v roce 1650, a po dalších přibližně dvou stech letech byla krytina nahrazena břidlicí. Severní věž vyžadovala časté opravy vlivem údérů blesku. V roce 1602 byla zpevněna železnými pruty, v roce 1698 byla opravena věžní báň, kterou však bouří v roce 1740 silně poškodila. Kostel spravovala utrakvistická církev až do roku 1620, pak byl vrácen katolické církvi.

V kostele se uchovávají zvony s dlouhou historií. Nejznámější je zvon Vorel, který v roce 1478 ulil konvář Prokop Ptáček. Během své dlouhé historie byl přelit nejméně šestkrát. Poslední jeho verze ze roku 1880 od zvonařů Vojtěcha Hillera z Brna vážila 3420 kilogramů. Během obou světových válek bylo všech zvonů zabráno pro válečné účely, včetně zvonu Vorel, který byl rekvírován v roce 1942. Příspěšný zlom přišel 7. října 2017, kdy byl do zvonice nainstalován nový zvon Jakub Maria. Zvon vytvořil zvonař Petr Rudolf Manoušek, plastickou výzdobu pak akademický sochař Jaroslav Hylas. Byl pořízen z veřejné sbírky, která přinesla přes tři miliony korun.