Kostel stojí v centru obce Tuněchody v okresu Chrudim a je věnován památce Stětí svatého Jana Křtitele. První písemná zmínka o něm pochází již z roku 1350, takže její kořeny sahají hluboko do středověku. Původní stavba byla v polovině 15. století přestavěna v gotickém slohu, což dalo kostelu základní vzhled, který si zachovává dodnes. V roce 1690 prošel stavba výraznou barokní úpravou, která jednak změnila některé prvky, jednak je doplnila. Dalším významným zásahem byla regotizace, kterou provedl v roce 1883 chrudimský architekt František Schmoranz starší — tento zásah vrátil kostelu řadu gotických prvků a vrstvil do něj nový ideál 19. století.

Architektonicky je kostel jednolodní stavbou s pětiboce uzavřeným presbytářem a sakristií na severní straně. Dominantním prvkem je masivní hranolová věž barokního vzhledu na západním průčelí. Fasáda je vyvedena v bílé hladké omítce, kterou člení pískovcové opěrné pilíře. Do věže vede hrotitý portál se pískovcovým ostěním, nad nímž se na fasádě nacházejí dvě římsy se středovým kruhovým okénkem. Ve výklenkových nikách s frontony jsou umístěny sochy tří Janů — sv. Jana Křtitele, sv. Jana Nepomuckého a Jana Evangelisty. Věž je završena cibulovou bání se čtyřhrannou lucernou, makovicí a křížem. Zvonové patro si zachovalo půlkruhovitě zakončená okna a ciferníky věžních hodin.

Vnitřek kostela vypovídá o jeho dlouhém vývoji. Presbytář je zaklenut křížovou klenbou se svorníky nošícími znaky Tuněchodských z Poběžovic. Kostelní loď se rozprostírá ve dvou obdélných křížových polích s charakteristickými žebry vyrůstajícími z půloválných přípor a jehlancových konzol. Zachovaly se původní žebrové klenby s figurálními svorníky. Vnitřní zařízení je vesměs novogotické a pochází z 19. století — tvoří jej plastiky od Antonína Suchardy. Mezi nejcennější předměty patří renesanční cínová křtitelnice z roku 1611 zdobená ornamentálními a figurálními reliéfy, a na vnější stěně zazděný kamenný figurální náhrobník z roku 1612.

Dnes je kostel filiálním kostelem farnosti Mikulovice u Pardubic, kterou administrují ex currendo z Pardubic. Pravidelné bohoslužby se v něm nekonávají. Přesto je stavba stále významnou součástí kulturního dědictví regionu a příkladem vrstevnaté stavební historie, kdy se v jedné stavbě podepsala práce několika generací. Pro návštěvníka představuje zajímavý pramen informací o architektonických posunech od gotiky přes barok až k historismu. >>