Kostel svatého Václava se nachází na návrší v obci Svojšice a představuje jednu z architektonicky zajímavých sakrálních staveb regionu. Původně gotická stavba pocházející z poloviny čtrnáctého století podstoupila během staletí několik zásadních přestaveb a obnov, které ji transformovaly v celek v raně barokním stylu. Kostel spolu s márnicí, výklenkovou kaplí, farou a pozemky obklopenými ohradními zdmi je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek České republiky pod číslem 33142/2–859.

Nejstarší zmínka o kostele se datuje do roku 1352, kdy se objevuje v registrech papežských desátků. V husitské době, od roku 1421, sloužil věřícím ultrakvistskému směru. Zásadní přelom v jeho historii nastal roku 1626, kdy majitel panství Karel Eusebius Mracký přestoupil na katolickou víru a inicioval obnovu kostela v katolickém stylu. Další významná úprava následovala roku 1678, kdy hrabě Michael Osvald z Thun-Hohensteinu nechavěl kostel přestavět v raně barokním stylu.

Vrcholnou etapou přestavby byl rok 1773, kdy se kostel dočkal komplexní rekonstrukce podle návrhu pražského architekta Jana Josefa Wircha. Stavbu financoval hrabě Michael Jan V. z Althannu, jehož znak se do dneška nachází jako kamenný reliéf v štítě západního průčelí. Počátkem devatenáctého století utrpěl kostel neočekávaným neštěstím – na jaře roku 1798 zasáhl blesk věž a způsobil značné poškození. Opravné práce trvaly dlouhých devět let až do roku 1807. Následující období přineslo postupné zlepšování stavby: roku 1825 byla přistavěna trojboká předsíň k západnímu průčelí s oválnou pískovcovou deskou nésící latinský nápis připomínající přestavbu z roku 1773. V roce 1846 došlo k rekonstrukci zastřešení, kdy byla původní šindel vyměněna za pálenou střešní tašku. V moderní době byla v letech 1974–1975 opravena fasáda.

Architektonicky jde o jednolodní stavbu se čtvercovým odsazeným kněžištěm a obdélnou sakristií na severní straně. Západní průčelí je nejpůsobivější partií – člení jej dva páry hladkých pilastrů s volutami a bohatě dekorovanými patkami a hlavicemi. Korunní říms obíhá celou stavbu, zatímco střed průčelí dominuje zamřížované lunetové okno orámované šambránou s klenákem. Výrazný půlkruhový štít je vyvrcholený atikkou s prejzy a pilíři na koncích zdobenými vázami – vše korunuje jehlan se železným křížem. Čtyřpatrová hranolová věž umístěná u jižní strany lodě je zakončena zděnou cibulovitou báňí s makovicí a křížem.

Interiér ohromuje dřevěnou falešnou klenbou tvořenou třemi poli českých placek oddělených pasy. Původní malby z sedmdesátých let osmnáctého století od Václava Prokopa Kramolína byly v důsledku požáru roku 1798 poškozeny a později zabíleny. V roce 1929 je nahradily eklektické historizující malby od Jaroslava Majora znázorňující figurální scénu – kněze podávajícího hostii svatému Václavovi a svaté Ludmile, s andělskými postavami v malovaném průhledu k nebi. Roku 1733 byla vestavěna kruchta s valenou klenbou a balustrádou se středovým balkónkem. Hlavní oltář pocházející z roku 1773 odrážívá barokní charakter celého chrámu.

Dnes je kostel živou součástí farního života – bohoslužby se konají každou sobotu od čtrnácti hodin. Kostel stojí v prostředí bývalého hřbitova uzavřeného oválnou zdí s klenutou ozdobnou branou, která vytváří harmonické prostředí pro duchovní život komunity.