Oettingenský palác, známý také jako Lobkovický dům, je barokní objekt čp. 34/III se dvěma vchody, stojící na nároží Letenské ulice č. 23 a Josefské č. 6, na Malé Straně v Praze. Renesanční stavba s gotickým jádrem byla přestavěná na barokní palác a později klasicistně upravená.

První zmínky o zástavbě v místě dnešního paláce jsou z roku 1406. Gotický dům, jehož existenci dokazují dochované sklepy, však byl zničen za husitských bouří. V roce 1456 obec poskytla parcelu k nové výstavbě.

V roce 1548 dům získal maršálek Ladislav z Lobkovic. Jan Václav z Lobkovic dal na středověkých základech vybudovat renesanční palác, projekt neznámého architekta. Další stavební etapu od roku 1635 realizoval valdštejnský stavitel Giovanni Marini a po něm v letech 1667-1669 Campion de Bossi.

Vrcholně barokní přestavba po požáru v roce 1723 zřejmě provedl lobkovický stavitel Antonín Ritžich podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky. V roce 1806 Lobkovicové dům vyčlenili ze svého fideikomisu a prodali.

V roce 1841 dům koupil kníže Bedřich Oettingen-Wallerstein. Z té doby se dochovaly v interiérech druhorokoková kachlová kamna. Drobné stavební úpravy roku 1873 provedl Achille Wolf.

V roce 1887 bylo ve dvoře přistavěno klasicistní dvoupatrové křídlo. V roce 1898 získala objekt malostranská obec, která dala zbořit stáje a kolnu a zřídila v budově gymnasium.

Objekt má nepravidelný půdorys, k hlavní budově s úzkým dvorkem je na východní straně novodobým křídlem připojen barokní objekt původních stájí. Architektonicky zajímavé je asymetrické hlavní průčelí na západní straně v Josefské ulici.

Palác v Praze, který byl přestavěn na barokní objekt a později klasicistně upraven, je významnou kulturní památkou. Jeho architektonické prvky a historie jej činí zajímavým pro návštěvníky. Současně sídlí v něm mj. Česká komora architektů.

Dnes je palác přístupný veřejnosti a stojí za návštěvu, zejména proto, že jeho architektonické prvky a historie jsou výjimečné.