Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci je městskou institucí zaměřenou na regionální historii a přírodu Žatecka a Podbořanska. Zřizované Městem Žatec, provádí záchranné archeologické výzkumy a nese jméno Karla Aloisy Polánka, pedagoga a vlastivědného pracovníka z meziválečného období, který zde zanechal značnou stopu.

Kořeny muzea sahají do roku 1896, kdy iniciativa místního spolku živnostníků vedla ke založení městského muzea s prvním správcem Josefem Hollubem, ředitelem žateckého gymnázia. V počátcích se instituce zaměřila na sběr starožitností a hlavně archeologických artefaktů ze Žatce a blízkého okolí, avšak bez veřejné prezentace. Sbírky zůstaly veřejnosti uzavřeny až do roku 1930. Předměty byly původně uskladněny na radnici, od počátku dvacátého století pak v budově městského sirotčince v Husově ulici.

Rozhodující etapa nastala v roce 1930, když se muzeum přestěhovalo do budovy bývalého gymnázia na náměstí 5. května. Zde se otevřela první stálá expozice pod vedením Maxmiliána Wurdingera, bývalého gymnaziálního profesora. Kolem něj se shlukly odborné kapacity – konzervátor Anton Schmiedl a externí poradce Josef Opitz, muzeolog a historik umění. V tomto období muzeum intenzivně provádilo archeologické výzkumy a sbírka předmětů neustále sílila. Vrcholem bylo roku 1937 získání Žateckého pokladu – souboru zlatých a stříbrných šperků, mincí a hřiven s váhou přes 2,7 kilogramu, objeveného poblíž Chmelařského náměstí. Po Wurdingerově smrti v roce 1938 převzal vedení Hermann Födisch, pod nímž se muzeum roku 1939 vrátilo zpět do budovy sirotčince s novou expozicí.

V meziválečném Žatci, jehož pestrou skladbu utvářela národnostní rozmanitost, vzniklo vedle německého muzea i České menšinové muzeum. Založeno v roce 1925 a otevřeno v roce 1927, vedly jej jeho prvním správcem a zároveň šéfredaktorem vlastivědného měsíčníku Karel Alois Polánek. Přes rozdíly mezi oběma institucemi existovala vzájemná kooperace – výměna exponátů, publikace článků. Po Mnichovské dohodě a připojení Žatce k nacistickému Německu se oběma institucím prostřednictvím domluvy podařilo zachovat archeologické nálezy v jednotě: české sbírky byly uskladněny a později vráceny, čímž všechny nálezy zůstaly v jednom místě v úplnosti.

Druhá světová válka přerušila muzejní činnost. V květnu 1945 zajistil sbírky František Kostka z Českého muzejního spolku. V září téhož roku převzal vedení pedagog František Kopecký, který instituci řídil až do roku 1966 a v květnu 1947 otevřel novou expozici. Po válce až do roku 1960 fungovalo muzeum jako okresní muzeum, poté jako městské muzeum. V tradici regionálního dokumentování a archeologického výzkumu pokračuje do dnešních dní.