Věstonická venuše je keramická soška z mladého paleolitu, datovaná do období 29 000 až 25 000 let před naší érou. Spolu s dalšími figurkami z okolních lokalit patří k nejstarším známým keramickým sošením na světě. Jejím objevem v roce 1925 byla vyvrácena dosavadní vědecká přesvědčení, která tvrdila, že keramiku lidé v paleolitu ještě neuměli vytvářet. Soška pochází z kultury gravettien, konkrétně z jejího pavlovského typu.

Objev sošky se uskutečnil 13. července 1925 v popelišti na pravěkém naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem. Archeologický výzkum vedl Karel Absolon, který v lokalitě pracoval v letech 1924 až 1938. Přestože Absolon bývá označován za objevitele, v okamžiku nálezu se nacházel ve Francii. Figurku skutečně nalezli dělník Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania. Ve zbytcích dávného ohniště o průměru asi deseti metrů ležela soška spolu s kamennými nástroji a zvířecími kostmi. Byla rozlomena na dva kusy, které nejprve nebylo jasné, zda k sobě patří. Až po očištění se ukázala podoba ženské postavy.

Soška měří na výšku 11,5 centimetrů a v bocích je široká 4,3 centimetru. Materiál je pravděpodobně směsí hlíny a vápence obohacené kousky kostí a uhlíky z ohniště. To bylo pozoruhodné zvlášť proto, že podobné paleolitické plastiky bývaly obvykle zhotovované z kamene nebo kostí, ne z keramiky.

Stylizace sošky zaujímá svou výrazností. Obličej je silně zjednodušený, oči jsou naznačeny jen krátkými šikmými rýhami, krk zcela chybí. Zvýrazněna jsou mohutná poprsí a boky, levé ňadro je větší. Na povrchu jsou znatelné rýhy představující tuková zářezy. Na boku se dochoval otisk prstu dítěte. Na temeni hlavy se nachází čtyři malé kulaté díry, které naznačují, že sošku zdobila čtyři ptačí pera.

Věstonická venuše byla systematicky zkoumána až po mnoha letech. V létě 2004 ji vyšetřil tomograf v Fakultní nemocnici u svaté Anny. Zjistilo se, že je vyrobena z jednoho kusu jemné hlíny smíchané s vodou a obohacené malými bílými zrníčky, která mohou být vysrážený vápenec nebo kostní úlomky. V srpnu 2016 pracovníci Moravského zemského muzea a technologického centra FEI prováděli mikrotomografické skenování trvající přibližně patnáct hodin. Byl vytvořen trojrozměrný model v přesnosti několika mikrometrů a shromáždilo se přibližně 80 gigabajtů dat.

Dnes je Věstonická venuše uložena v Moravském zemském muzeu v Brně ve sbírce ústavu Anthropos. Původní soška je vystavována jen ojediněle, v běžné expozici jsou návštěvníkům dostupné kopie. Od roku 2008 je naleziště Dolní Věstonice a sbor nejvýznamnějších nálezů, včetně venuše, zapsán jako národní kulturní památka. Soška představuje jeden z nejstarších důkazů uměleckého projevu a vizionářství raných lidí.