Zámek Trnová v okrese Praha-západ započal svoji historii jako skromné stavení. Barokní jádro z roku 1688 – jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s mansardovou střechou – bylo vystavěno jako ubytování pro dominikány z jejich pražského konventu sv. Jiljí. Do dnešních dní se zachovaly klenuté prostory v jeho přízemí, které svědčí o původní funkci stavby.

Průchod do 18. století přinesl zámku novou identitu. Ve dvacátých letech století vznikl v areálu panský velkostatek, a když roku 1759 Trnovou koupil rytíř Kristián Josef Paulin von Gfässer za 20 300 zlatých, začalo se sídlo postupně rozšiřovat a přetvářet. Během jeho třicetiletého vlastnictví, kdy zde s manželkou vychovával řadu dětí, se z něj stal dvoupatrový klasicistní zámek, který už návštěvníci a okolí nazývali zámkem.

Od roku 1789 jej vlastnil Jan Ferdinand ze Schönfeldu. Ten zde roku 1791 založil triviální obecnou školu a – pro celoživostní historii zemědělství důležité – první rolnickou (hospodářskou) školu v Čechách určenou pro chlapce ve věku dvanácti až osmnácti let. Kamenná budova této školy se zachovala dodnes a střelci praktické zkušenosti na vrchnostenském statku.

Roku 1838 statek kupuje Václav Škroup, bratr skladatele Františka Škroupa, autora melodie české hymny. František zde v padesátých letech 19. století často pobýval u bratra a zajímal se zvláště o místní vyhlídku na údolí Vltavy nazývanou Kazatelna – dnes Škroupova vyhlídka. Místní tradice vypráví, že právě zde vznikl nápěv písně Kde domov můj. V nedalekém kostele sv. Ducha má rodina Škroupova hrobku.

Roku 1860 Trnovou převzal Vincenc (Čeněk) Daněk, průmyslník, který šest let předtím v Karlíně založil strojírenskou továrnu – základ pozdějšího koncernu ČKD. Během čtyř let svého vlastnictví zámek radikálně přestavěl v romantickém stylu: postavil hodinovou věž, po stranách původního barokního objektu přistavěl krajní rizality, v patře vznikl slavnostní sál s terasou a schodištěm, přibyla otevřená loggie, nárožní věžičky a plastická rámování oken. Poté si Daněk koupil větší zámek Tloskov.

Na počátku 20. století zde pobývala operní diva Ema Destinnová v letech 1907 až 1911, kterou majitel Václav Schloger (vlastník od roku 1907) ubytoval v celém křídle. Zde se věnovala lovu zvěře a ryb, jezdectví a přijímala návštěvy, která pozoruhodností bylo i její nošení kalhotových kostýmů – v té době neobvyklé pro ženy.

Druhá polovina 20. století přinesla zámku vážné zkoušky. V roce 1949 byla majitka znárodněna a ministerstvo zemědělství zde zřídilo krajský inspektorát Československého zemědělsko-potravinářského sdružení. Později sloužila budova jako archiv a skladiště. Roku 1988 byl zámek v majetku státu a jeho stav byl velmi zchátralý. Po roce 1989 byla budova restituována rodině Schlogerů ve výrazně devastovaném stavu. Roku 1995 ho ministerstvo kultury ČR prohlásilo kulturní památkou České republiky.

Zámku vrátila tvář rekonstrukce z let 2006–2008, kterou provedli Ivan Pilip s manželkou. Změnili zdevastovanou ruinu na moderní a funkční nemovitost, která dodnes slouží jako soukromé sídlo.