Vranovský zámek leží ve Vranově nad Dyjí a představuje zajímavý příběh přeměny. Původně vznikl jako jeden z prvků podyjské obranné soustavy při jižní hranici země. První zmínka o něm pochází z Kosmovy kroniky, týkající se roku 1100. Dlouho patřil českým králům, až jej v roce 1323 Jan Lucemburský směnil spolu s okolními vesnicemi za Tachov s Jindříchem z Lipé.

V patnáctém století se zámku zmocnil mocný rod Lichtenburků. V následujícím století se tu pak ve výrazně kratších intervalech střídali různí majitelé – Ditrichštejnové, Štrejnové ze Švarcenavy, Čertorejští z Čertorej nebo pánové z Meziříčí z Lomnice. Během třicetileté války připadl hradu těžký úděl: Švédové jej obléhali a vážně poškodili, krušné dny vyvrcholily katastrofálním požárem roku 1665.

Právě tato katastrofa se stala zlomem. Tehdejší vlastníci Althannové se rozhodli pro radikální přestavbu. Podle plánů špičkového architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu vznikl nádherný barokní zámek. Jeho korunou se stal Sál předků s imponujícími rozměry čtyřiadvacet metrů na délku, patnáct na šířku a výšku. Stěny ozdobily sochy předků vranovských pánů a kupoli vyzdobila freska od mistra Johanna Michaela Rottmayra. Další podstatnou součástí se stala barokní zámecká kaple Nejsvětější Trojice, vybudovaná na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století. Z původního středověkého hradu zůstaly jen hradební zeď a tři věže.

Úpravy pokračovaly dále. Po roce 1724 se na přestavě podílel architekta Anton Erhard Martinelli. V osmnáctém století zámecké okolí vyrůstl přírodní park s řadou drobných staveb. V devatenáctém století se stali vlastníky dva spřízněné polského původu vycházející rody Mniszkové a Stadničtí, kteří se zasadili o dovršení krajinářských úprav započatých již předchozími majiteli.

Za druhé světové války se stalo majitelem německého barona Gebbarda von der Wense-Mörse, zámek byl nakoupen jako říšský konfiskát. Po skončení války připadl státu, kterého majetek zůstává doposud.

Dnes zámek spravuje Národní památkový ústav a otevírá se veřejnosti. Návštěvníci se mohou pokochat původními barokními interiéry Sálu předků a kaple, procházet více než dvaceti místnostmi, které dokumentují způsob bydlení a kulturu koncem osmnáctého a během celého devatenáctého století. Zvláštní pozornost si zaslouží sbírka svědčící o proslulé vranovské továrně na kameninu, která ovlivňovala керамickou výrobu v českých zemích i daleko za jejich hranicemi.

Vranovský zámek se stal také velmi oblíbeným místem pro filmáře. Mezi filmy natočené v jeho prostorách patří komedii Nesmrtelná teta, střelný příběh Císařovy nové šaty, drama Andělská tvář i americkou akční řadu XXx. České televizi zde sloužil jako kulisa k několika oblíbeným pořadům.