Důl Hubert se nacházel v Hrušově v těsné blízkosti železnice Přerov–Bohumín, v jihovýchodní části od soutoku řek Odry a Ostravice. Patřil k dolům Severní dráhy Ferdinandovy, jedné z nejvýznamnějších těžebních společností v Ostravě.

Průzkum území začal již v roce 1850, kdy zde probíhaly kutací práce. Vyhloubená jáma původně nesla názvy Františka a později Starý Hubert. V roce 1854 založila společnost Těžířstvo bratří Kleinů nový důl s vědomím, že jáma bude sloužit jako těžní a vodní zařízení. V roce 1855 měla hloubku čtyřiadvacet metrů a byla zde otevřena sloj uhlí o mocnosti jeden a půl metru. Těžní věž byla dřevěná, vysoká dvanáct metrů, nad jámou stála nová budova a pracoval zde parní stroj o výkonu třicet koní. Důl byl pojmenován podle nejmladšího z bratří Kleinů, Huberta. Stejného roku jej odkoupila Výhradně privilegovaná Severní dráha Ferdinandova.

Důl podléhal postupnému rozšiřování. Do roku 1863 se hloubka zvýšila na sto šedesát metrů. V následujících dekádách se intenzivně zvyšovaly kapacity čerpacího zařízení – od roku 1860 do 1875 zde pracovalo čerpadlo poháněné parnímstrojem o výkonu dvě stě padesát koní. V letech 1870 až 1876 proběhla první velká modernizace. Byla založena větrná jáma stejného názvu, která byla vyhloubena v roce 1873. Po jejím uvedení do provozu o dva roky později převzala větrní jáma funkci vodní jámy. Byla vybavena ventilátorem soustavy Rittinger a později Guibala o výkonu až tisíc dvě stě třicet metrů krychlových za minutu.

Do počátku dvacátého století se důl dále zdokonaloval. Ocelová těžní věž, vysoká devatenáct a sedm desetin metru, zde stála již od roku 1898. Postupně byly instalovány výkonnější ventilátory – roku 1902 přibylo zařízení soustavy Hasbach-Hübner o výkonu čtyři tisíce metrů krychlových za minutu, roku 1911 pak další ventilátor o výkonu čtyři a půl tisíce metrů krychlových za minutu, poháněný elektromotoremem o výkonu sto čtyřicet koní.

Nejmohutnější přestavbou byla komplexní rekonstrukce v letech 1924 až 1928. Důl byl plně elektrifikován. Nová ocelová příhradová věž, kterou dodaly Vítkovické železárny, měřila třicet šest metrů. Těžní jáma byla rozšířena na kruhový průřez o průměru šest metrů a prohloubena do hloubky tři sta osmdesát šest metrů, později až do čtyřihundry sedmdesáti čtyř a půl metru. Nový těžní stroj z roku 1927 byl poháněn elektromotoremem napájeným stejnosměrným proudem přes měnič Ward-Leonard-Ilgner o výkonu tisíc pět set koní. Těžní klece byly třípatrové. K dispozici bylo pět odstředivých pump a tři vzduchová čerpadla pro odvodnění.

V roce 1945 byl důl Hubert znárodněn a počátkem roku 1946 byl začleněn do rozšiřujícího se ostravského těžebního průmyslu.