Zřícenina hradu Zuvačov, známá také jako Komňa (v některých starších pramenech nesprávně Zubačov), leží na východní Moravě v Zlínském kraji, zhruba kilometr jihozápadně od obce Komňa. Hrad představuje vzácný příklad gotického hradu bergfritového typu. Na ostrožně nazývané Hrádek ve výšce 501 metrů si zachoval své strategické postavení, z kterého kdysi ovládal údolí směřující k Bojkovicím a dále na Starohrozénkovský průsmyk. Dnes jej chráníme jako kulturní památku.

Přesný čas vzniku hradu není znám, ale podle archeologických nálezů vznikl krátce po polovině 13. století. Vzhledem k jeho mohutnosti a síti opěrných bodů v tomto regionu se předpokládá, že šlo o hrad královský. Ve 14. století se stává součástí světlovského panství, které vlastnili Šternberkové. První písemná zmínka z roku 1448 dokumentuje prodej vsi Komňu s „tvrzištěm" od Zdeňka ze Šternberka Miroslavovi z Cimburka. Zároveň pak prozrazuje, že hrad byl již v té době opuštěn a rozbořen. Archeologické výzkumy potvrzují, že život na hradě skončil v první polovině 15. století během husitských válek. Někteří historikové jeho pád spojují s tažením vojsk sirotčího svazu do Uher roku 1431. Po roce 1481, kdy jej Kunka z Cimburka prodala zpět do rukou panství, figuruje již jen jako opuštěné staveniště. Poslední zmínka o hradu pochází z roku 1517 v seznamu statků převedených na Buriana z Vlčnova – poté hrad zcela upadá v zapomnění.

Stavba byla konstruována především z lomového kamene. Hlavní jádro hradu má tvar poměrně pravidelného oválu o průměru přesahujícím 90 metrů. Jeho západní část korunuje vyvýšený pahorek, na kterém stávala mohutná okrouhlá kamenná věž s vnějším průměrem 12,5 metru a vnitřním 6,1 metru. Tato věž patří k největším svého typu na Moravě – konkrétně jde o třetí nejrozměrnější věž své doby. Věž byla součástí nezachovaného hradního paláce, který měl hrázděnou konstrukci s cihlami. Zbytky zdiva se dochovaly především v této věžové části. Celé jádro obklopoval příkop široký téměř 12 metrů a hlubší než 3 metry, původně chráněný obvodní kamennou hradbou. Vně příkopu se zachovaly pozůstatky valu, který v jihozápadní části dosahuje výšky téměř 3,5 metru. Vstup do hradu zabezpečovala brána umístěná severně od věže.

Před hradním jádrem se rozkládalo předhradí lichoběžníkovitého půdorysu s vlastním příkopem. V jeho severní části stávala 7 metrů široká budova a v jihozápadní části další stavby ze dřeva a hlíny. Přední opevnění tvořilo okrouhlé opevnění umístěné zhruba 30 metrů před valem s příkopem na jeho západní straně. Toto opevnění je značně poškozené nedávnou těžbou kamene. Původně krček výběžku před předhradím přetínal šíjový příkop o šířce 18 metrů a hloubce 3,5 metru.

Dnešní podoba hradu představuje jen torzum jeho kdysi monumentálního vzhledu. Zachovaly se především terénní útvary a fragmenty zdiva ve věžové části. Restaurátorské práce probíhaly v roce 2010. Zřícenina Zuvačova nabízí pohled do středověké vojenské architektury a vypovídá o strategickém postavení východomoravských pevností během 13. a 14. století.