Zámek Bor stojí v srdci stejnojmenného městečka v okresu Tachov na Plzeňské ulici. Dnes jsou jeho stěny chráněny jako kulturní památka od roku 1958. Jeho dnešní podoba, kterou vidí návštěvník, pochází z konce 19. století, kdy dostala stavba novogotický vzhled, přestože pod ní leží vrstvy středověkých stavebních období.

Historie hradu se začíná psát v 13. století. Zatímco panství bylo připisováno Ratmírovi ze Skviřína v letech 1224 až 1247, první zmínka o samotném hradu Bor pochází z roku 1263. Hrad založil Ratmír jako purkrabí na Přimdě spolu se svým synem Bohuslavem. Brzy se stala rodina velmi mocnou – již v 80. letech 13. století se Bohuslav psal přímo „z Boru", což svědčilo o jeho vlivu. Postupně se majitelství předávalo mezi členy rozrodu Švamberků, kteří held panství až do poloviny 17. století.

Nejdůležitějším majitelem byl Bohuslav I. ze Švamberka, který panství vlastnil v letech 1342 až 1379. On se v roce 1361 zasazoval o výstavbu kaple svatého Vavřince, která se do dnešních dní dochovává ve východním křídle zámku. Téhož muže si Bor půl století později připomínal právem: v roce 1369 povýšil osadu u hradu na městečko. Po Bohuslavově smrti zdědili panství jeho synové, včetně Jana ze Švamberka, který od roku 1401 vlastnil také královské město Tachov. Jeho osud však skončil tragicky – po hádce s králem Václavem IV. byl v roce 1410 po věznění v Praze sťat.

Následující období se neslo v duchu husitských válek. Bohuslav VI., starší syn zesnulého Jana, byl roku 1421 zajat husity na rodovém Švamberku a rozhodl se stoupnout k jejich straně jako kališník. Později se stal husitským hejtmanem, ale v roce 1425 padl v Rakousku vedouc táborská vojska. Jeho mladší bratr Hynek Krušina ze Švamberka si však počínal jinak – až do své smrti (po roce 1454) zůstával odpůrcem husitů. I přesto Bor obleželi husité roku 1430, avšak bez úspěchu. Jejich postoj vůči hradu znamenal, že se stav stavby v další dekádě rapidně zhoršil. V roce 1454 se v písemnostech hrad již vedl jako pustý.

Oživení přišlo až s Janem ze Švamberka, který se na panství usadil po roce 1507 a byl v Boru ještě roku 1533, kdy zemřel. Právě on inicioval pozdně gotickou přestavbu, která záchranila hrad z ruševiny a stala se faktickým počátkem jeho nové role jako rezidence. Architektura paláce byla v tomto období rozšířena o dvě křídla se sklípkovými klenbami a složitými okny. Věž byla zvýšena o zděnou helmici. Palác patří mezi nejlépe zachované příklady pozdně gotického stylu v zemi.

Od roku 1650 patřil zámek Zigmundovi Bedřichovi von Götzenovi. Ten si s manželkou Isabelou vysadil naproti zámku i křesťanské poutní místo – loretu. Roku 1720 přešel majetek do rukou Dominika Markvarta Löwenstein-Wertheim-Rosenberg, jejichž rod ho vlastnil až do roku 1945. Po druhé světové válce jeho stěny pojaly internát zemědělského učiliště, později kulturní středisko s knihovnou. Majetkem městečka se stal v roce 1989 a zůstává symbolem dlouhého vývoje české architektonické a vojenské historie.