Zámek Červené Poříčí patří mezi nejzajímavější šlechtické sídla okresu Klatovy. Stojí v malé vesnici stejného jména v Plzeňském kraji a jeho dlouhá historie úzce souvisí s osudami české a evropské aristokracie. Jako národní kulturní památka od roku 2010 představuje cenný svědek o proměnách českých dějin.

Počátky osady Poříčí sahají hluboko do historie – poprvé se připomíná již v roce 1318, kdy ji vlastnil Jaroslav z Poříčí. Panství tehdy střídalo majitele a jednu dobu bylo připojeno sousednímu Švihovu. V polovině 16. století jej držel Jindřích Mladota, který nechal na místě vybudovat tvrz. Její základy se podařilo objevit při archeologickém výzkumu v zahradě západně od dnešního zámku. Skutečný zlom přišel v roce 1611, kdy Mikuláš Šic z Drahenic – jeden z majitelů z rodu Šiců, kteří Poříčí vlastnili od roku 1569 – rozhodl postavit zde nový renesanční zámek na místě starší tvrze.

Stavovské povstání přineslo osudové změny. Mikuláš II. Šic z Drahenic za účast na povstání ztratil dvě třetiny svého majetku a Poříčí koupil v roce 1623 císařský plukovník Filip Adam z Kronberku. Panství na dobu neslo jeho jméno – Korunní Poříčí. Po Filipově smrti v roce 1634 během třicetileté války jej dědičně převzal jeho syn Otto z Kronberku (1629–1692), který zde trvale žil a na zámku zemřel. V 18. století prodaly jeho dcery panství císařskému generálovi Janu Jiřímu z Haubenu, který se zde usídlil po svých vojenských kampaních.

Po Haubenově smrti v tureckých válkách se dědičkou panství stala dcera Františka (1697–1758), která se provdala za bavorského šlechtice Maxmiliána Josefa z Toerring-Jettenbachu. V období, kdy Toerringové Poříčí vlastnili, se zámek těšil největší slávy – ožíval společenským ruchem a přijížděli sem šlechtici z Bavorska. Tento zlatý věk trval až do roku 1763, kdy panství koupil v dražbě sám bavorský vévoda Klement František. Koncem osmnáctého století byl zámek stavebně upraven, ale jeho doba jako trvalého obydlí měla konec. V roce 1803 připadlo Habsburkům a po Vídeňském kongresu se stalo součástí zákupského vévodství určeného jako doména pro Napoleona II. Po jeho předčasné smrti v roce 1832 zůstalo trvale v přímém vlastnictví císaře.

Pod habsburskou správou se zámek transformoval v sídlo rozsáhlého velkostatku. Při rekvizici v roce 1829 bylo odvezeno veškeré cenné vybavení. Poříčí spravovalo více než 3000 hektarů půdy – kromě zemědělství zde existoval pivovar, mlýn, pila a vápenec. Po vzniku Československé republiky byla majetek zestátněna a zámek připadl lesním podnikům, které jej vlastnily až do roku 1997.

Dnešní podoba zámku vznikala postupně. Jednopatrová stavba na obdélníkovém půdorysu s vysokou střechou vyzdobuje polygonální věž na severozápadním nároží. K budově přiléhá předzámčí – pozůstatek původní tvrze – které na půdorysu písmene L částečně obklopuje nádvoří. Za doby bavorských vévodů byl proražen mohutný dekorativní portál vedoucí ze vesnice na nádvoří a upravena francouzská zahrada s altánem. Doposud lze vidět krytou chodbu vedoucí ke sousední kapli Nejsvětějšího Srdce Páně.

Od roku 1997 je zámek ve správě Národního památkového ústavu. Průběžně se provádějí rekonstrukce – v letech 2007–2012 opraveny střechy a následovala obnova zahrad. Přestože se zámek prezentuje bez originálního nábytku, jeho architektonické klenoty jsou na místě: původní fresky, štuk, sbírka soch a kachlová kamna. Od roku 2022 je v předzámčí otevřena expozice šlechtických hraček. V současnosti probíhá rekonstrukce zámecké oranžerie a obnova barokního záhonu odhaleného archeology. Zámek je veřejnosti přístupný v turistické sezóně.