Kostel Panny Marie Sněžné v Rudě, okresu Bruntál, patří k nejznámějším poutním místům v regionu. Společně s navazující křížovou cestou byl prohlášen za národní kulturní památku České republiky roku 2018. Tradiční pouť se zde koná první neději v srpnu, kdy věřící oslavují svátek Posvěcení římské baziliky Panny Marie Sněžné připomínaný již od roku 432.

Ruda má bohatou církevní historii. Až do roku 1758 patřila do farnosti Dolní Dlouhá Loučka a disponovala pouze jednoduchou zvonířkou se zvonem z roku 1583. Zlomovým rokem byla roku 1756, když se rozhodl uničovský rychtář Jiří Greschenberger zde vybudovat vlastní kostel. Podle místní tradice jej postavil jako poděkování za záchranu svého života. Stavba byla dokončena v roce 1758. O šestnáct let později, roku 1774, se obec osamostatnila jako kuracie. V roce 1851 byla povýšena na farnost. Greschenberger a jeho manželka přispěli nejen stavbou samotného chrámu, ale také postavením pískovcové křížové cesty vedoucí na Křížový vrch a zřízením významné nadace určené k zajištění provozu poutního místa.

Jednolodní barokní stavba se vypíná na mírném svahu v horní části obce. Kostel má obdélný půdorys s půlkruhově zakončeným presbytářem, na jehož východní straně se nachází malá sakristie. Nad hlavním západním vchodem vyvstává čtyřboká věž s mansardovou střechou. V koutech mezi lodí a věží se skrývají vřetenová schodiště krytá vypouklým zděným pláštěm. V polovině 19. století se na jižní straně lodi přistavěla kaple, která nyní slouží jako boční vstup do kostela. Střechu pokrývá sedlová střecha s cibulovitým sanktusníkem.

Vnitřní prostor lodi je zaklenut valením s výsečemi, presbytář konchou s výsečemi. Ve západní části lodi se vypíná zděná kruchta na dvou hranolových sloupech. Dominantou interiéru je barokní mramorový oltář s kopií obrazu z římské baziliky Panny Marie Sněžné, doplněný sochami sv. Jáchyma a sv. Anny. V předsíni kostela висí obraz z roku 1755 zachycující dramatický výjev se splašenými koňmi – událost, která patrně předcházela samotnému založení kostela. Pozornost si zaslouží také varhany z roku 1762, poslední známé dílo mistra Jana Schwarze z Města Libavá.

Kostel dodnes živě slouží věřícím i návštěvníkům, kteří se sem sjíždějí zejména během letní pouti. Kombinace původního barokního stavení s křížovou cestou a přírodním prostředím vytvářela prostor ideální pro duchovní zastavení. Stavba zůstává svědectvím zbožnosti 18. století a osobní víry jednotlivce, který se rozhodl své vděčnosti za spásu dát trvalou podobu.