Kostel svatého Bartoloměje se nachází v místní části Zálesí obce Batňovice a patří mezi významné kostely regionu. Představuje příklad pseudorománské architektury 19. století, kterou si podmanily českou stavitelskou scénu v posledních desetiletích minulého věku. Kolem kostela se tradičně rozprostírá starý hřbitov, jak bylo v české krajině zvykem.

První zmínka o kostele pochází z roku 1356, kdy zde stála malá dřevěná stavba. Postupné přestavby a opravy odrážejí vývoj farního života a majetkové možnosti farnosti. V roce 1681 byl původní kostel částečně zdemolován a vystavěn nový, který prošel dalšími úpravami v 18. století. V roce 1735 došlo k přestavbě dřevěné věže a opravě střechy. Popis kostela z roku 1770 zachycuje skromný, ale funkční objekt s dřevěnou zvonicí se třemi zvony, klenutým presbytářem bez sakristie a s kazatelnou na epištolní straně. Roku 1775 se do kostela zakoupily staré varhany z kostela v Úpici, které sloužily farníkům řadu let.

Podstatný rozdíl přinesla přestavba mezi lety 1784–1799 podle projektu stavitele Václava Sitty, která kostelu dala nový formální rámec. Nejmarkantněji se však kostel změnil v roce 1866, kdy dostal takřka svou dnešní pojetí v pseudorománském slohu, který byl v České republice toho času velmi módní.

Architektonicky je kostel vzor řemeslného pojetí své doby. Dominantou je čtyřhranná štíhlá věž v hlavním průčelí, zakončená plechovou mnohoúhlou helmicí s lucernou a jednoramenným křížem na vrcholu. Věž ozdobují úzká zdvojená okna v polovině čela, která slouží zároveň jako prosvětlení schodiště a jako dekorativní prvek. Pod helmicí je zvonice s okny krytými žaluziemi. Vstupní portál se nachází v jižním průčelí pod věží bez nadbytečných dekorativních prvků. Střechy valbová střecha nad lodí a kněžištěm svírá se zemí ostrý úhel 60 stupňů. Presbytář na východní straně je půlkruhový. Stavbu oživují barevně zvýrazněné obloučkové vlysy pod střešní římsou a hladká omítka s barevně rozlišenými lizénami, kterou v každém směru podpírají čtyři cihlové opěráky.

Interiér se vyznačuje klenutou předsíní, která odděluje vchod od lodě. Strop lodi je také klenut a nese medailony čtyř evangelistů. Triumfální oblouk před presbytářem je ozdoben malbami andělů a v chrámové lodi stojí dva boční oltáře. Zvláštní je přítomnost historických náhrobních desek z let 1867 a 1420, přičemž starší z nich patří Janovi z Vízmburku.

Kostolní inventář tvoří převážně pseudorománské zařízení z konce 19. století. Součástí je také významný varhanní nástroj z roku 1900, který vystavěl náchodský varhanář Leopold Andrýs. Varhany mají jeden manuál s mechanickou kuželkovou vzdušnicí a v roce 1986 prošly opravou a rozšířením. Renesanční zvon věže pochází z roku 1555 od neznámého zvonaře z Hradce Králové a patří tak mezi nejstarší součásti kostela.

Dnes se v kostele konají nedělní bohoslužby v 10 hodin dopoledne a stavba zůstává živou součástí náboženského a kulturního života místní komunity.