Zřícenina barokního poutního kostela na břehu rybníka pod Třebouňským vrchem u Branišova patří k nejzajímavějším a nejdramatičtějším stavebním pozůstatkům okresu Karlovy Vary. Roku 1999 byl prohlášen za kulturní památku. Kostel stojí v krajině bohaté na historii – území kolem něj je součástí evropsky významné lokality NATURA 2000 a nabízí naučné a poutní stezky.

Počátky místa sahají do vzdálené minulosti. Tepelský klášter založil pod dnešním kostelem v roce 1476 rybník. Stavba si vytýčila místo starší klášterní osady či dvora, který se jmenoval Janov či Janovec. Toto území zůstalo pod patronátem kláštera po dlouhé staletí.

Současný barokní kostel vznikl až v polovině 18. století, kdy jej nechal postavit opat tepelského kláštera Raimund III. v letech 1732–1733. Novostavba se vznesla na místě staršího zaniklého gotického kostela. Stavebníci se neměli na co zapomenout – mezi troskamy gotické předchůdkyně našli a zachovali fragmenty architektonických článků, jejichž stopy zůstaly jeho architektuře vtisknuto.

Dostavěný kostel byl reprezentativní stavbou své doby. Měl valbovou šindelovou střechu a nad presbytářem se tyčil charakteristický šestiboký cibulový sanktusník. Interiér vyzdobilovalo barokní zařízení z první poloviny 18. století – prvky, které později vypovídaly o jeho minulé velebnosti.

Osudem pamětníka bylo rýsování dramatickou tragédií. Dvacátého června 1957 zasáhl kostel blesk. Vzniklý požár byl katastrofální – zničilo barokní zařízení a ponechalo pouze vypálená stěny. Klenba nad presbytářem nejdříve zkušebnou odolala, později se však zřítila kvůli dlouhodobé absenci údržby. Od té chvíle se kostel měnil v zříceninu.

Jeho majetkovospolečenská cesta byla složitá. Dlouhá staletí patřil tepelskému klášteru, avšak koncem 20. století jej připadl městu Toužim. Město jej později věnovala Biskupství plzeňskému. Skutečný obrat přišel roku 2007, kdy se kostel stal vlastnictvím občanského sdružení Cesta z města. Tutéž dobu se uskutečnily první záchranné práce – likvidovala se skládka, kterou se interiér stal, a vykácely se náletové dřeviny. V roce 2008 proběhly záchranné restaurátorské práce, o rok později byla posílena koruna zdiva.

Návštěvník má dnes příležitost podívat se dovnitř. Interiér je přístupný po předchozí domluvě nebo při pořádaných akcích. Cestu obohacují okolní přírodní krásy – kolem rybníka se rozprostírá území NATURA 2000 s naučnými stezkami. K měli vede odbočka poutní Skokovské stezky i naučné stezky Davidovy. Roku 2014 byl sám rybník a jeho okolí vyhlášeny přírodní památkou Blažejský rybník. U kostela roste také pamětná Blažejská lípa, ústav svědka poklidného místa uprostřed krajiny.