Na vyvýšeném místě jižní části Řeporyjského náměstí v Praze 5 stojí barokní kostel svatého Petra a Pavla s románskou věží, která se stala vizuální dominantou návsi. Tento filiální kostel náleží do farnosti u kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Ořechu a skrývá pod sebou staré vrstvy středověké sakrální architektury.

Původně se zde nacházela románská stavba centrálního půdorysu – čtvercová loď obklopená čtyřmi polokruhovými apsidami, k níž byla připojena hranolová věž. Z tohoto středověkého stavení se dochovala západní apsida a především charakteristická věž postavená z řádkového zdiva se sdruženými okénky, prvky typické pro románský styl. Věž si udržela svou formu jako komunikační propojení stavby i zvonice, dosahující výšky 30 metrů.

Zásadní přeměnu prošel kostel v roce 1772, kdy jej nechal financovat jezuitský řád na náklad 3221 zlatých. Stavitel Antonín Schmied provedl výraznou přestavbu: původní románská rotunda byla z velké části zbořena, věž si však zachovala svou podobu a k ní byla přistavěna nová chrámová loď s presbytářem. Kostelu tak vznikla dnešní jednolodní podoba s obdélným presbytářem a kaplovitými přístavky.

Na počátku 20. století proběhla další důležitá obnova. Mezi lety 1900 a 1901 ji vedl stavitel František Mach. Odstranil ochrannou omítku věže, čímž se odkrylo opukové kvádříkové zdivo, a obnovil původní románská okna. Barokní střecha věže byla nahrazena jehlanovou krytou polévanými prejzy. Při těchto pracích se v interiéru objevil a byl obnoven románský sloup pod kruchtou – důkaz středověkého života pod později navrstvenenými úpravami.

Interiér odráží převážně rokokový styl. Hlavní oltář zdobí obraz sv. Petra a Pavla od Josefa Kramolína, boční oltáře nese díla Viléma Kandlera – obrazy Nejsvětější Trojice a sv. Ignáce. Ze stejné doby pocházejí kazatelna a socha sv. Jana Nepomuckého. Pozoruhodný je i původní tepaný rokokový zámek s klikou na vstupních dveřích.

S historií kostela je spjato jméno faráře Jindřího Šimona Baara, který zde působil mezi lety 1909 a 1919 a byl oblíbený pro svá kázání. Věčil se však především jako spisovatel – jeho povídka Zvon se odehrává právě v tomto kostele a líčí zničení zvonu. Věž dlouhodobě nesla dva zvony: větší zasvěcený sv. Ignáci z Loyoly (původně 1690, přelitý 1775) a menší zvon (rovněž 1690, přelitý v Praze 1869). Dne 29. června 1999 byly vysvěceny zvony nové.

Od roku 2015 byl kostel uzavřen pro rozsáhlou rekonstrukci obvodového zdiva a interiéru. Po dvouleté opravě byl slavnostně znovu vysvěcen 26. listopadu 2017, mši celebroval pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Od té doby je kostel opět přístupný věřícím i návštěvníkům, kterým nabízí zachovalou vrstvu středověké Řeporyj ukrytou pod barokními vrstvami.