Kostel svatého Václava a Blažeje stojí na severním okraji Masarykova náměstí u silnice na Hřensko. Jedná se o trojlodní filiální kostel chráněný jako kulturní památka, který vznikl přestavbou původně gotického farního kostela se stejným zasvěcením. Dnes představuje zajímavou vrstvu architektonických slohů a zároveň svědka turbulentní historie Děčína.

Původní gotická stavba se na tomto místě zřejmě nacházela již od roku 1310, přestože její přesný počátek není dosud úplně objasněn. V roce 1492 byl za vlády majitele Zikmunda z Vartenberka postaven v pozdně gotickém slohu nový kostel, který se stal rodovým pohřebištěm Vartenberků. Budovu postihly však značné neštěstí. V roce 1642 jej vypálila během třicetileté války švédská vojska. Ačkoli byl v roce 1650 opraven a jeho výzdoba přepracována do barokního stylu, osud se jej rozhodl zkoušet znovu. Při velkém požáru v roce 1749 zanikl kostel téměř zcela včetně veškerého uměleckého vybavení.

Rekonstrukce probíhala mezi lety 1754 a 1778, patrně pod vedením stavebního mistra Jana Václava Kosche. V tomto období měl kostel také nezpochybněně nejsmutší úkol své existence – za reforem císaře Josefa II. sloužil jako skladiště. K znovuvysvěcení došlo až v roce 1878, kdy jej bisup benedikoval. Další přestavba následovala v roce 1931. Mezi roky 1933 a 1938 se kostel stal součástí nově vzniklého jezuitského kláštera, který k němu přiléhal a zajišťoval mu vytápění. V padesátých letech 20. století ztrácí původní účel a slouží jako skladiště Československé labské plavby. Poslední a nejdéle trvající rekonstrukce začala koncem 20. století a trvala sedmnáct let. Dne 28. září 1992 jej litoměřický biskup Mons. Josef Koukl znovuvysvětil a kostel se znovu otevřel pro bohoslužby.

Architektonicky je kostel orientovaný s charakteristickou čtyřbokou věží na západním průčelí. V tomto průčelí se nachází dvě niky s kamennými sochami patronů – svatého Václava a svatého Blažeje. Nad hlavním vchodem je vytesán chronogram naznačující rok 1878. Do severní stěny je vestavěna kaple sv. Anny pocházející z roku 1730, která byla původně na Anenské ulici a byla sem přesunuta v roce 1939. Interiér člení na tři malé lodě s galerií v patře. Hlavní oltář pochází ze sedmdesátých let 19. století a byl zakoupen ze zbořeného kostela ve Vídni. Oltářní obraz namaloval drážďanský dvůr malíř Anton Kern a zobrazuje Pannu Marii s dítětem i oba patrony kostela s výhledem na Děčín a hrad.

Ani varhany zde nejsou bez příběhu. Nejstarší zmínka pochází z 15. století. V roce 1694 byly instalovány varhany z dílny Johanna Caspara Neumanna. V roce 1878 je nahradily varhany bratří Fellerů z Libouchce. Současný varhanní nástroj, který zde byl umístěn v roce 1949, pochází z teplického děkanského kostela a byl vytvořen bratřími Fellery v roce 1864.