Kaple svatého Floriána dominovala Floriánskému náměstí v Prostějově od roku 1846 do roku 1962. Vznikla přestavbou starší stavby – na tomtéž místě totiž dříve stávala malá dřevěná kaplička, kterou nařízením židovského reformátora Josefa II. zastavili už roku 1786. Nová kaple vznikla až v první polovině 19. století díky iniciativě bratří Jakuba a Jana Demelových, kteří se postarali o její přestavbu. Věž kaple byla původně součástí školní budovy v Kralicích na Hané. Na této věži visely věžní hodiny, za které bratři zaplatili 400 zlatých – pro dnešní představu jde o zajímavý doklad ceny přesného času v tehdejší měšťanské komunitě. Hodiny pocházely od firmy Moravus.

Slavnostní vysvěcení se konalo 4. května 1848 za přítomnosti faráře Jana Hunsfelda. Ten den se ke kapli vypravil velký průvod vycházející z nedalekého kostela Povýšení svatého Kříže. Od vysvěcení se v kapli konala mše svatá jednou týdně, což ji zařazovalo mezi běžně používaná sakrální místa měst.

Interiér kaple byl zajímavý tím, jak se prosazoval hospodárný přístup: místo velkého varhanního stroje měla kaple malé varhany bez pedálů, což nasvědčuje střídmosti v prostředcích i prostoru. Přesto nástroj oplýval určitou bohatostí – disponoval pětadvaceti sedmi černými klávesnicemi pro celé tóny a osmnácti bílými pro půltóny. Mechanismus měl čtyři rejstříky a měchy se naplňovaly vzduchem potahováním řemenů, čímž se dosvědčuje ruční provoz před moderní elektrifikací. Na čelní straně varhanního skříňu bylo sedmnáct nehrajících ozdobných píšťal.

Na kůru kaple, kterou vedlo patnáct schodů, visely tři obrazy – Pán Ježíš s dětmi, Panna Maria s Ježíškem a Pán Ježíš v Getsemane. Točité schody umožňovaly cestu na věž s hodinami a dalšími sakristijními prostory. Kaple měla šest oken: dvě v presbytáři, dvě v kostolní lodi a jedno na kůru. Interiér byl vypočítán na pozdní romantismus – roku 1936 jej vnitřní stěny a strop retuší mistr Jan Ježek z Bystřice pod Hostýnem. Kamennou dlažbu, kterou bratři Demelovi zakoupili v roce 1872, měla být paměť předků.

Osud kaple završil komunistický režim. V roce 1962 byla zbourána s tvrzením, že místo potřebuje město pro stavbu lázní. Ironie dějin: lázně nakonec vyrostly o několik metrů stranou, a zbourání kaple tak bylo neopodstatněné. Dodnes jej místní považují za zbytečnou ztrátu. Přítomnost kaple připomíná pouze jméno náměstí a skupiny stromů v malém parčíku, které jako by kopírovaly její někdejší půdorys.