Matice česká je jednou z nejstarších institucí české kultury. Jedná se o osvětovou organizaci při Společnosti Národního muzea, která sdružuje zájemce o historii, kulturu a muzeum. Od svého vzniku v 19. století slouží jako nakladatel české literatury, vědy a překlady zahraničních autorů. Pořádá také přednášky, výstavy, exkurze a zájezdy.

Matice česká neměla jednoduchý původ. Inspirací se stala Matice srbská, založená v Pešti již v roce 1826 slovanskými vlastenci, včetně slavisty Pavla Josefa Šafaříka. Slovo „matice" má v srbochorvatštině hluboký symbolický obsah – znamená včelí matku, a právě jako si včely nosí potravu ke své matce, aby úl prospíval, měli vlastenci finančně podporovat matici, aby prosperoval jazyk a národ. Matice česká byla založena v roce 1830 a její oficiální veřejné působení bylo zaznamenáno 1. ledna 1831, kdy vydala první provolání „Vlastencům naší národní literatury milovným". Hlavním iniciátorem byl historik František Palacký, který ji prosazoval společně s Josefem Jungmannem, Janem Svatoplukem Preslem a knížetem Rudolfem Kinským. Kinský se stal prvním kurátor-předsedou a přispěl počátečním darem tisíce zlatých. Druhé provolání vydala 3. března 1831, sepsal jej profesor Josef Chmela.

Úřady však v roce 1833 zakázaly název Matice jako hrozbu slovanského protirakouského spiknutí. Instituce se pak několik let nazývala Pokladnice českého Museum k vydávání knih českých. Palackého původní cíl bylo financování české vědecké encyklopedie, leč projekt se ukázal jako příliš ambiciózní. Matice se zaměřila na vydávání děl české literatury. Kdo věnoval alespoň padesát zlatých ve stříbře – instituce sto – stal se zakladatelem a dostával zdarma výtisk každé vydané publikace. Mezi významné členy patřili Jan Nepomuk František hrabě Harrach nebo Kašpar Šternberk.

Matice převzala vydávání muzejního časopisu Muzejník. Palacký jej vydával v češtině i německy od roku 1827 jako svou první veřejnou funkci. Počátkem třicátých let se německá verze skončila, ale Palackému se podařilo rozšířit počet odběratelů. Redakci předal roku 1837 Šafaříkovi; Muzejník se dodnes řadí mezi nejstarší dosud vycházející české časopisy. Po smrti knížete Kinského roku 1836 se kurátorem stala osobnost Jana Nepomuka Karla Krakovského z Kolovrat. Mezi vydaná díla patřily Slovník česko-německý Josefa Jungmanna a Slovanské starožitnosti Pavla Josefa Šafaříka.