Orlické muzeum sídlí na choceňském zámku a nabízí návštěvníkům stálé expozice zaměřené na historii, archeologii a paleontologii, doplněné pravidelně se obměňujícími krátkodobými výstavami. Své počátky má v počínajícím 20. století, kdy místní vlastenci začali uvažovat o uchování a popisu přírodovědného a historického dědictví regionu.

U zrodu muzea stál Karel Prudič, učitel přírodopisu a pozdější ředitel měšťanské školy v Chocni. V květnu roku 1906 inicioval založení Muzejního odboru s představiteli jako A. Götlerem, Dr. V. Tomkem a Prudičem samotným. Odbor se obracel na veřejnost s výzvou ke sběru předmětů a požádal město o zřízení instituce. Rozhod čin padl v neprospěch muzea – veřejnost i městská rada se stavěly rezervovaně. Změnu přinesla návštěva uznávaného přírodovědce a paleontologa Antonína Friče, Prudičova přítele ze studií v Praze. Frič dokázal městskou radu přesvědčit o smysluplnosti muzejní instituce a zdůraznil, že choceňské muzeum by mělo vznikat plánovitě, nikoli z náhodných sbírek. Dne 6. dubna 1908 tak městská rada jednohlasně odsouhlasila jeho zřízení.

Prvním místem pro muzeum byla čítárna v zasedací místnosti radnice, která byla veřejnosti zpřístupněna 16. května 1908. Karel Prudič vedl muzeum a neustále sbíral předměty, které pečlivě tematicky třídil a zapisoval. Rozvoj sbírek vedl k přestěhování do přízemí měšťanské školy a do radnice. Město zvažovalo výstavbu nové budovy „Na rejdišti", architektonické plány zpracoval Fričův zeť O. Tille, ale první světová válka od realizace upustila. Po válce se muzeum muselo z prostorů školy odstěhovat a dlouhá léta nemělo vhodné sídlo. Znovuotevření se dočkalo až v roce 1922 v prvním patře bývalého špitálu vedle zvonice. Prudič v čele muzea zůstal až do své smrti v roce 1933. Po dvouletém období hledání nového vedení se roku 1935 do čela muzea postavil Jan Bezdíček, který se zasloužil o bezpečné uložení sbírek během druhé světové války.

Rozhodující změna přišla po válce, kdy se zámek v Chocni stal majetkem národního výboru města. Muzeum si na zámku nalezlo tři místnosti a kapli, přestože část budovy užívala místní ZUŠ a byly v ní ubytovány rodiny. Po roce 1960, kdy se správcem stal Leopold Šimánek, expertimu postupně získávalo další prostory. V roce 1963 bylo muzeum přejmenováno na Orlické muzeum, neboť jeho činnosti překračovaly hranice samotného města. Skupině podporovatelů a dobrovolníků, která kolem sebe sdružovala Šimánek, se podařilo připravit řadu nových expozic. Muzeum i provozovalo přírodovědnou stanici v chatě Šajtava ve Zdobnické Seči v Orlických horách.

Podrobnější údaje o současném stavu a provozu muzea nejsou v dostupném podkladu, nicméně Orlické muzeum zůstává důležitou institucí pro poznávání historie a přírodního bohatství Choceňska.