Najštejn leží na ostrohu v nadmořské výšce přibližně 560 metrů nad Jirkovskou přehrází, mezi vesnicemi Březenec a Květnov, necelých 6 kilometrů severně od Chomutova. Hrad je chráněn jako kulturní památka České republiky. Místní tradice jej zná také pod názvy Neustein, Lapis Novus, Najnštejn či Nanštejn.

Hrad byl pravděpodobně postaven již v první polovině čtrnáctého století Jetřichem z Alamsdorfu, šlechtičem připomínaným od roku 1323. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1363, kdy Jetřichovi potomci Jan a Hugo z Alamsdorfu nechali v kostele svatého Linharta v Březenci vybudovat nový oltář. Osud hradu se zlomil v roce 1381, kdy Fricolt z Alamsdorfu prodal ves Březenec řádu německých rytířů v Chomutově. Tímto krokem bylo údajně vyřešeno dlouhodobé nepřátelství mezi oběma stranami. Brzy poté připadl řádu i sám hrad. Zdá se, že již ve čtrnáctém století byl opuštěn a postupem času upadal v zapomnění. Zajímavostí zůstává, že rod Alamsdorfských byl možným zakladatelem i blízkého hradu Hausberk.

Najštejn patřil mezi hrady, v nichž tvořil palác hlavní obrannou a obytnou stavbu. Jádro hradu bylo odděleno od zbytku ostrožny valem a příkopem; v místech nejlepšího zachování dosahuje hloubka pěti až sedmi metrů. V přední části se nacházel dvouprostorový obdélníkový palác, dlouhý šestnáct a široký deset metrů, z něhož se dochovaly jen nevýrazné základy obvodových zdí. Archeoloživí nálezové sbory obsahovaly fragmenty keramických kachlů zdobených reliéfem korunovace Panny Marie. Zadní část ostrožny tvoří skalní výběžek s přírodní puklinou, kterou uzavírá zeď se střílnou nejasného stáří. Přední část byla chráněna mohutným příkopem až dvaceti metrů širokým, vylámaným přímo do skály. Obě strany příkopu provázejí haldy vylámaného kamene – materiálu připraveného jako stavební kámen pro plánované rozšíření hradu, k němuž však po převzetí areálu řádem nikdy nedošlo. Nedaleko hradu, zhruba sto metrů od břehu přehrady, se v údolí Bíliny rozprostírají zbytky Telšského mlýna s náhonem vytesaným přímo ve skále.

Návštěvník se k hradu vydá ze vesnice Květnov po úzké silnici směrem na Orasín. Po necelých dvou stech metrech se z ní odděluje menší asfaltová cesta vedoucí na východ k Telsšké hájovně. Z ní pokračuje po přibližně jednom kilometru lesní cesta přímo k zbylému torzu hradu. Zde čekají hluboké příkopy a valy, kterými čas a příroda postupně přepracovávají středověkou stavbu, a pozorný poutník objeví i skromné zbytky paláce – tiché svědectví doby, která jej kdysi obývala.