Vítejte na Pražském hradě. Stojíte před branou největšího hradního komplexu na světě — jeho rozloha přibližně 70 000 metrů čtverečních mu vynesla zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Historie tohoto místa začíná kolem roku 880, kdy si ostroh nad Vltavou vybral za své sídlo kníže Bořivoj I. z rodu Přemyslovců. Od té doby se odsud psaly dějiny české země: vládli tu knížata a králové, císaři Karel IV. a Rudolf II. a od roku 1918 zde sídlí prezidenti republiky — od Tomáše Garrigua Masaryka přes Václava Havla až po dnešek. Hned u vstupu si všimněte hradní stráže: vojáci se střídají každou celou hodinu a v poledne můžete zažít slavnostní střídání s fanfárami. Projděte branou na první nádvoří a nechte se vést dál — do areálu, který je vlastně malým městem ve městě.

Přes první a druhé nádvoří dojdete na třetí, kde se před vámi nečekaně otevře pohled, na který se nezapomíná: katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha vyrůstá z dlažby tak blízko, že ji celou stěží obsáhnete očima. Její stavbu zahájil roku 1344 francouzský mistr Matyáš z Arrasu a po jeho smrti dílo převzal geniální Petr Parléř. Dokončení se však katedrála dočkala až v roce 1929 — stavěla se tedy neuvěřitelných 585 let a vystřídaly se na ní generace stavitelů, kteří věděli, že hotový chrám nikdy nespatří. Zakloňte hlavu a najděte vrchol hlavní věže: měří 96,5 metru a po zhruba 280 schodech se z ní otevírá jeden z nejkrásnějších výhledů na Prahu.

Uvnitř katedrály zpomalte. Světlo procházející barevnými vitrážemi, štíhlé gotické pilíře a ticho, které tu panuje i v davu návštěvníků, dělají z chrámu duchovní srdce země. Nejposvátnějším místem je kaple sv. Václava, zdobená tak bohatě, že připomíná spíše klenotnici než kapli — a klenotnicí svým způsobem opravdu je: v katedrále jsou za sedmi zámky uloženy české korunovační klenoty a každý ze sedmi klíčů drží jiný z nejvyšších představitelů státu a církve. Pod klenbami chrámu odpočívají čeští králové; jejich hroby připomínají, že katedrála byla po staletí místem korunovací i posledního rozloučení panovníků.

Z třetího nádvoří vstupte do Starého královského paláce. Jeho srdcem je Vladislavský sál — největší světský gotický prostor v Čechách. Pod jeho vzdušnou klenbou se kdysi konaly korunovační hostiny a dokonce rytířské turnaje, dnes se zde volí prezident republiky a odehrávají se tu nejslavnostnější chvíle státu. Hned vedle nahlédněte do Ludvíkova křídla: z jeho oken byli roku 1618 vyhozeni královští místodržící — slavná pražská defenestrace, která rozpoutala konflikt přerůstající v třicetiletou válku. Stojíte tedy v místnosti, kde jedno otevřené okno změnilo dějiny Evropy.

Za katedrálou na vás čeká úplně jiný svět. Románská bazilika sv. Jiří patří k nejstarším stavbám areálu — po gotické vzdušnosti katedrály vás překvapí její strohá, těžká krása, silné zdi a šero, ve kterém se snadno přenesete o tisíc let zpátky. A pak už vás kroky dovedou do Zlaté uličky: řady drobných barevných domků přitisknutých k hradbám, kde kdysi žili hradní střelci a řemeslníci. V domku číslo 22 bydlel v letech 1916 až 1917 Franz Kafka a chodil sem psát své povídky. Projděte uličku pomalu a představte si každodenní život v domcích, kde se dospělý člověk téměř nenarovná.

Návštěvu zakončete tam, kde je Hrad nejkrásnější — v zahradách na jižních svazích. Otevírá se z nich výhled na střechy Malé Strany a celé město pod vámi; jejich dnešní podobu výrazně ovlivnil architekt Josip Plečnik, kterého úpravami Hradu pověřil prezident Masaryk. Na opačné, severní straně areálu leží Královská zahrada s renesančním Letohrádkem královny Anny a Míčovnou. Od roku 1992 je Pražský hrad jako součást historického centra Prahy zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Až budete zahradami scházet dolů k městu, ohlédněte se: silueta katedrály nad hradbami je obraz, který si z Prahy odnese každý.