Obec Sobotín v okrese Šumperk ukrývá zámek s neobvyklým osudem: jeho základy netvoří středověká tvrz ani barokní šlechtické sídlo, ale továrna na výrobu zbraní z počátku 19. století. Přesto místu nechybí historická přitažlivost. Váže se k němu příběh jednoho z nejúspěšnějších podnikatelských rodů habsburského Rakouska a park, který patří k nejcennějším v regionu.

Ves Sobotín je písemně doložena již roku 1350. Menší opevněné sídlo, pravděpodobně tvrz, se připomíná v roce 1496, kdy byl Sobotín součástí úsovského panství. Tvrz je zmíněna ještě roku 1558, poté beze stopy zanikla. Sobotín posléze přešel pod Žerotíny a byl začleněn do jejich panství Velké Losiny, respektive Vízmberk (dnešní Loučná nad Desnou). Již tehdy se na panství těžila a zpracovávala železná ruda. Zadlužení Žerotíni prodali vízmberské panství v roce 1770 velehradskému klášteru, který jej ale držel jen do roku 1784, kdy byl za josefínských reforem zrušen. Správu převzal náboženský fond, jenž průmyslové provozy postupně pronajímal soukromým podnikatelům.

Jedním z nájemců se stal Andreas Eisenbach (1770–1834), rodák z Haliče, který si v roce 1811 pronajal sobotínskou vysokou pec a v roce 1815 vystavěl továrnu na výrobu zbraní. Právě tato budova se stala základem dnešního zámku. Celé vízmberské panství koupil v roce 1833 za 216 000 zlatých hrabě Antonín Bedřich Mitrovský z Nemyšle (1770–1842), významný politik zastávající úřady zemského hejtmana na Moravě i nejvyššího kancléře. Od Eisenbachova dědice Kaspara odkoupil v roce 1834 zrušenou zbrojovku a sám pokračoval v železářském podnikání. Zda Mitrovský zahájil přestavbu továrny na reprezentativní sídlo, prameny nepotvrzují jednoznačně – většina zdrojů přisuzuje tuto zásadní proměnu až dalším majitelům.

Po smrti hraběte Mitrovského prodali jeho dědicové v roce 1844 celé panství bratřím Kleinům, tehdy již mimořádně úspěšným průmyslníkům. Sobotín se krátce poté osamostatnil jako samostatný statek a přešel na Alberta Kleina (1807–1877), zakladatele tzv. sobotínské větve rodu. Pravděpodobně ještě ve čtyřicátých letech 19. století nechala Kleinova rodina Eisenbachovu zbrojovku přestavět na honosné obytné sídlo v romantickém historizujícím pojetí. Albert Klein byl rovněž zakladatelem zámeckého parku. Za zásluhy v oblasti průmyslu byl v roce 1872 povýšen do stavu svobodných pánů. První dvě generace Kleinů patřily díky rozmachu výstavby železnic k nejbohatším rodinám v celém rakouském císařství, přesto vyznávaly skromný životní styl. Hospodářský úpadek nastal až u pozdějších potomků a v roce 1917 Kleinové svůj podíl v sobotínských železárnách prodali.

Výraznou stopu v podobě zámku zanechal Friedrich Klein (1850–1915), který v letech 1881–1887 nechal postavit v Sobotíně honosnou rodinnou hrobku. Ve stejném období proběhly stavební úpravy zámku: obnovila se fasáda a jižně od budovy vznikla terasa. Souběžně byl upraven park, na jehož přeměně se podílel zahradní architekt F. J. Thomayer. Do parku přibyla řada exotických dřevin z Asie a Severní Ameriky a prostor byl obohacen o litinové doplňky z kleinovských provozů. Skleník, který tehdy vznikl, se dochoval pouze v historické paměti.

Na zámek se dnes nevztahuje památková ochrana. Po roce 2012 prošel nákladnou rekonstrukcí a slouží jako hotel. Zámecký park navržený Thomayerem je přístupný veřejnosti a představuje hlavní důvod, proč se do Sobotína vypravit. Kombinace průmyslové historie, rodového příběhu Kleinů a kultivované parkové krajiny dělá z tohoto místa zastávku, která překvapí i znalého návštěvníka Jeseníků.