Zámek Liteň se rozkládá na šesti a půl hektarech v Českém krasu, nedaleko Karlštejna, přibližně čtyřicet minut od Prahy. Areál obsahuje šest chráněných objektů a hospodářské budovy včetně bývalého pivovaru a sýpky. Několikrát do roka je zámecký areál otevřen veřejnosti během kulturních akcí pořádaných Festivalem Jarmily Novotné.

Historie stavby sahá hluboko do středověku. První zmínka o tvrzi v Litni se objevila v roce 1195. V čtrnáctém století zde stály již dvě tvrze – Valdek a Mladotovská tvrz. V roce 1639 vypálili Liteň vojáci generála Johana Banéra. O rok později, v roce 1648, koupil celé panství Jaroslav, hrabě Kuňata z Bubna a Litic. Ten nechal přestavět původní tvrz na barokní zámek.

Vrcholem rozkvětu se stala druhá polovina devatenáctého století. V roce 1859 se panství dostalo do vlastnictví Josefa Františka Daubka, který nechal provést rozsáhlé přestavby raně barokního zámku. Tyto úpravy pokračovaly až do počátku dvacátého století. V roce 1881 byly k panství přikoupeny další pozemky. Liteňské panství se pod správou Daubků stalo jedním z nejúspěšnějších v rakousko-uherském mocnářství a centrem společenského a kulturního života. Poslední člen rodu, Jiří Daubek, měl za manželku operní pěvkyni Jarmilu Novotnou. V roce 1939 emigrovala rodina do Spojených států, kde Novotná získala angažmá na Metropolitní opeře v New Yorku.

Druhá světová válka a komunistický režim přinesly zámku těžké časy. Nejprve byl pod německou správou, později jej převzala sovětská Rudá armáda. V roce 1948 byl vyvlastněn a sloužil střednímu odbornému učilišti. Stavba utrpěla značné škody – počet místností klesl z čtyřiceti dvou v roce 1893 na dvacet osm v roce 1990. Po pádu komunismu byl vrácen rodině Daubkových ve velmi zdevastovaném stavu. Od roku 2012 jej vlastní manželé Leidlovi.

Architektonicky se jedná o jednoposchoďovou budovu obdélníkového půdorysu se čtyřmi křídly obklopujícími atrium. Stavba je jednopatrová a zčásti podsklepená. Baroko se projevuje na mansardové střeše zdobené hodinovou věžičkou. Nad střechou vystupuje ortogonální oplechovaná věž s lucernou, krytá dvojitou cibulí s korouhvičkou. První poschodí sloužilo reprezentačním účelům a bylo vybaveno sbírkou obrazů významných umělců – Hynaise, Brožíka a Švabinského. Klasicistní bílá fasáda vykazuje charakteristicky rytmizovaná okna se štukovými šambrány a suprafenestry. Na západním křídle se nacházejí dvě iluzivní okna. Jižní průčelí zdobí malované sluneční hodiny. Na hlavní fasádě je věžní hodinový stroj vyrobený firmou Hainz. Stavba nabyla své současné podoby během přestavby v letech 1843 až 1846, případně až na konci devatenáctého století. Interiér je dnes značně poškozen a zbavený původního zařízení, v některých pokojích a zámecké jídelně se však zachovala malířská výzdoba s motivem čtyř ročních období a znaky slovanských zemí.