Rotunda svaté Kateřiny stojí v areálu přemyslovského hradu ve Znojmě a patří mezi typické stavby raného středověku, kterých bylo na území Čech a Moravy postaveno více. Jedinečnost této stavby spočívá v zachovaných románských nástěnných malbách z roku 1134, které svým zaměřením na ideologii státu vymykají běžné rovině evropského románského umění. Původně byla rotunda zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie a později Svaté Kateřině Alexandrijské.

Lokalita, kde dnes rotunda stojí, byla obydlena již v dávné minulosti. Archeologové zde nalezli stopy osídlení z doby bronzové a stopy lehčího objektu zasekaného do skály, což naznačuje, že skalnatá vyvýšenina měla v oné epoše patrně kultovní funkci. Kdy přesně byla postavena románská stavba, není jednoznačně zjištěno. Předpokládá se, že byla založena jako součást znojemského hradu uprostřed rozsáhlého předhradí. Starší tradice připisovala výstavbu českému knížeti Břetislavovi I., nejdříve by však mohla vzniknout roku 1019, kdy Přemyslovci Moravu dobyli. Tato možnost však věda nepotvrdila. Rovněž nebyla potvrzena hypotéza o vzniku v druhé polovině 11. století, v době rozdělení Moravy na tři údělná knížectví.

Dnešní vědecký konsenzus se přiklání k závěru, že stavba i malby vznikly v první polovině 12. století. Podle Jihomoravského muzea byla rotunda postavena krátce před rokem 1100 jako součást hradu založeného na přelomu 11. a 12. století Konrádem I. a jeho synem Litoldem. Výmalba pochází z roku 1134, kdy hrad obýval kníže Konrád II. Znojemský. Rotunda sloužila jako hradní kaple.

Vznik slavných maleb byl dlouho záhadou. Dnes se ví, že byly vytvořeny příležitostí svatby Konráda II. Znojemského s Marií Srbskou, která se konala roku 1134 v čase svatodušních svátků – právě těmito svátky vrcholí malířská výzdoba lodi rotundy. Na triumfálním oblouku v interiéru jsou vymalováni oba svatebčané.

Písemný doklad o zasvěcení byl objeven až v 20. století. Při restaurátorských pracích roku 1947 restaurátor František Fišer objevil v omítce vyrytý latinský nápis. Přestože je částečně poškozený, převládající výklad jej interpretuje tak, že roku 1134 kníže Konrád II. zasvětil rotundu Svaté Kateřině. Sám nápis patrně vznikl až ve druhé polovině 13. století jako opis staršího textu.

Duchovní a správní osud stavby se v průběhu středověku měnil. Po povýšení Znojma na město byla rotunda roku 1226 podřízena farnímu kostelu svatého Mikuláše. Od roku 1287 sloužila jako filiální kostel k farnímu kostelu svatého Michala a roku 1320 ji Jindřich z Lipé odkázal klášteru jeptišek svaté Kláry. Roku 1551 získalo město faru u svatého Michala a klarisky rotundu následně roku 1555 prodaly městu. Její využití v následujícím období není zcela jasné. V 18. století, když roku 1710 vznikl v předhradí měšťanský pivovar, byla rotunda šetřena – strženy byly všechny okolní stavby, ale rotunda (nazývaná Heidentempl) zůstala stát spolu se starou osmibokkou Loupežnickou věží. Na konci 18. století sloužila jako chlév, v roce 1830 byla upravena na tančírnu a výčep piva, k roku 1879 tu fungovala košíkářská dílna.

Vědecký zájem o rotundu se vrátil v 19. století. Roku 1888 byla rekonstruována, v letech 1891 až 1893 dočkala se prvního restaurování maleb. Další restaurování proběhlo v 20. století – v letech 1938, 1947 až 1949, 1969 a 1971. Stavební úpravy v letech 1966, 1991 a 2006 udržely budovu v provozu. Dnes je rotunda národní kulturní památkou a jedinečným svědectvím o středověké Moravě a jejím vazbám na evropské dědictví románského umění.