Kaple Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Boromejského stojí ve Vlašské ulici 34 v Praze na Malé Straně. Původně byla součástí Vlašského špitálu, který si v prvním a druhém desetiletí 17. století vybudovala italská kongregace Nanebevzetí Panny Marie. Od roku 1927 patří areál s kaplí Italskému kulturnímu institutu v Praze a od roku 1958 je chráněnou kulturní památkou.

Základní kámen byl položen roku 1611, ale stavba se zastavila kvůli vpadnutí pasovských vojsk do Prahy. Stavbu kapli vedl Domenico Bossi, stavitel a zároveň rektor kongregace, který k projektu přispěl i vlastním pozemkem. Na práci se podíleli další vláští stavitelé Pietro Pasquino, Domenico Barifis a další, kteří pracovali bezplatně. Stavební materiál daroval sám císař Matyáš Habsburský. Kaple byla vybudována v letech 1612 až 1617. Dne 23. července 1617 ji slavnostně vysvětil pražský arcibiskup Jan Lohelius.

Původní stavba měla symtrický válcový prostor na kruhovém půdorysu, osvětlený pouze kupolí s lucernou, a připojnou polokruhovou apsidu na jihozápadní straně. Tento prostor však liturgickému provozu nestačil. Proto byl v letech 1642 až 1645 přistavěn trojlodní síňový prostor s výklenkovými kaplemi. Stlačená valená klenba byla zdobena štukaturami a kartušemi, jejichž autorem mohl být Giovanni Antonio Brocco. Průbor původně zdobily fresková díla s mariánským motivem, která však byla zničena při obnově výzdoby v 19. století.

Architektonicky kaple vytváří nepravidelný půdorys halového trojlodí se stlačenou valenou klenbou. Na vítězném oblouku se dochovaly tři plastické kartuše s malovanými erby zakladatelů a donátorů, mezi nimi bílý býk v červeném poli patřící Domenicu Bossimu a jeho bratru Marianovi. Pod kruchtou zůstal zachován pozdně renesanční portál s plastickým maskaronem ženské hlavy s rouškou, obklopeným ovocnými festony.

Z bohaté 17. století výbavy, která čítala třináct oltářů, se na místě dochovala jen mramorová oltářní menza a lavabo s mramorovou výlevkou pod fontánou ve tvaru beraní hlavy. Špitál byl zrušen za císaře Josefa II. roku 1783. Z původního inventáře nejvýznamněji připomíná historii kaple obraz Karla Škréty «Svatý Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem ve špitále v Miláně», který nechal vytvořit roku 1641 člen představenstva Max Antonius Cassinis z Bugely. Po zřízení sirotčince v roce 1804 a nahrazení obrazu v roce 1837 novým dílem od Václava Markovského byl Škrétův obraz přesunut do ložnice představeného. Národní galeriya jej vykoupila 16. července 1943 a dnes se vystavuje v její sbírce. Kaple byla druhé zrušena a odsvěcena před rokem 1913.

V současnosti slouží kaple Italskému kulturnímu institutu jako multifunkční sál pro konference, koncerty a příležitostné výstavy umění. Mezi nedávno prezentovanými byla úspěšná výstava italských filmových kostýmů z padesátých a osmdesátých let 20. století.