Kostel Korunování Panny Marie patří k nejvýznamnějším stavbám v Žatci. Jedná se o filiální kostel římskokatolické církve, který společně s klášterem tvoří chráněný areál kulturní památky v okresě Louny. Stavba vznikla v důsledku příchodu řádu kapucínů do Žatce, kam jej v roce 1675 pozvali měšťané na žádost císaře Leopolda I.

Stavební práce na klášterním komplexu probíhaly v letech 1676 až 1684, přičemž celý projekt financovala hraběnka Ludmila Eva Kolovratová. Kostel byl již v roce 1683 vysvěcen a zasvěcen Korunování Panny Marie, ačkoliv stavba kláštera ještě pokračovala. Řeholníci si zpočátku pronajímali prostor v domě měšťana Scharzera a užívali starší kostel svatého Jakuba, než se přestěhovali do svého vlastního komplexu. Vedle misijní činnosti se kapucíni angažovali také v děkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie a vyučovali náboženství ve škole. Komunita vydržela v Žatci až do roku 1950, kdy došlo k její likvidaci v rámci Akce K. V průběhu josefínských reforem měl klášter utrpět zrušení (1785), ale krajský úřad tento výnos dlouhodobě zadržel a nakonec bylo zrušení odvoláno.

Architektonicky je kostel velice charakteristický – jde o jednolodní stavbu bez věže s obdélným půdorysem. Presbytář je pravoúhlý, na jeho severní straně přiléhá sakristie. Vzhled stavby zdůrazňuje trojúhelníkový štít na západním průčelí, kde se nachází vstupní portál doplněný reliéfem Stigmatizace svatého Františka. Loď je zaklenutá valenou klenbou s lunetami spočívajícími na plochých pilastech; stejné řešení bylo použito i v presbytáři. K severní straně lodě je připojena postranní kaple.

Interiér je bohatě vybaven barokním a rokokovým nábytkem a uměleckými díly. Hlavní oltář z doby kolem roku 1683 je raně barokního stylu a doplňují jej sochy svatého Václava a svaté Ludmily. Dalších pět oltářů z různých období ozvláštňuje prostor: dva oltáře s obrazy ze začátku osmnáctého století jsou věnované svatému Františkovi a svatému Antonínovi Paduánskému, rokokový oltář Svaté rodiny (kolem 1750) nese sosku svatého Jana Nepomuckého, a poslednímu oltáři v kapli dominuje obraz svatého Josefa z prvního desetiletí osmnáctého století, kterému se věnují i postranní zobrazení svatého Jáchyma a svaté Anny. Signifikantní je obraz Boha Otce od Jana Jiřího Heinsche z let 1705–1710. Chrám doplňují také barokní varhanami a obrazy Madony, Narození Páně a Zmrtvýchvstání. Na zmínku stojí i kazatelna s luisézními motivy.

Klášterní areál se rozprostírá na jižní straně kostela s jednopatrovým plánem a čtvercovou dispozicí kolem rajského dvora. Před hlavním průčelím stojí sochy svaté Barbory a svatého Jana Nepomuckého.

V osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století prošla stavba nezbytnou údržbou – byla opravena střecha a fasáda. Dodnes je kostel zapsán na seznamu ohrožených nemovitých památek, přestože město Žatec plánovalo zahájit jeho regeneraci. Součástí těchto plánů byla přestavba klášterního interiéru pro účely robotického centra.

Lokální pověst si ponechala i svůj příběh: traduje se totiž, že se mezi kapucínské bratry vetřel sám ďábel, který sloužil jako kuchař a snažil se řeholníky svádět k pití a nepravostem. Když jej představený kláštera odhalil, čerti se prý proměnili v hady a navěky zmizeli.