Kostel svaté Kateřiny Sienské v Dolním Podluží je farním chrámem se složitou stavební historií. Jeho kořeny sahají hluboko do středověku – předpokládá se, že Dolní Podluží mělo vlastní kostel už ve 14. století, přesné informace se však nezachovaly. V roce 1411 byl postaven nový, dřevěný chrám. Rozhodující přelom přišel v renesanci, kdy byl v roce 1548 dokončen kamenný chrám v duchu saské renesance. Toto datování si lze ověřit na pravém bočním portálu, kde je rok vytesán.

Následující staletí přinesla zásadní transformace. Od roku 1611 byla farnost součástí sousední jiřetínské farnosti a dolnopodlužský chrám se na více než dvě století stal pouze filiálním kostelem. Barokní přeměna probíhala od roku 1720 do 1734 s slavnostním vysvěcením dne 27. června 1734. Věž byla přistavěna až později, nejspíše v roce 1751, a v následujícím roce získala novou makovici s křížem z dílny tesařského mistra Josefa Breyera. Další úpravy přicházely postupně – roku 1801 byl postaven hlavní portál, v roce 1838 přibyly sakristie a dvě schodišťové přístavby. Samostatná farnost byla obnovena roku 1860 a kostel se vrátil ke své původní funkci. Tragédií byl rok 1867, kdy barokní věž vyhořela; její obnova trvala do let 1882–1883.

Cenný obrazový obsah vytváří vitrážová okna. V presbytáři pocházejí z roku 1912 a věnovala je rodina Pergeltových i místní farář Ferdinand Beer, který jej věnoval u příležitosti kulatého výročí dvaceti let od svého kněžského svěcení a zároveň desetiletého působení ve farnosti. Vitráže v hlavní lodi jsou mladší – roku 1925 – a zachycují výjevy z života Ježíše Krista. Varhany mají zajímavou historii: původní nástroj z roku 1760 vytvořili žitavští varhanáři Johann Gottlieb Tamitius (1691–1769) a jeho zet Leonhard Balthasar Schmahl (1729–1779). Roku 1908 jej nahradil dvoumanuálový nástroj s 18 rejstříky od Heinricha Schiffnera (1853–1938). Oltářní obraz svaté Kateřiny pochází od Johanna Birnbauma (1793–1872).

Architektonicky se jedná o orientovaný jednolodní kostel s půlkruhovým zakončením chóru. Po obou stranách se rozprostírají čtvercové sakristie s oratořemi v patře. Věž, upravená novogotickými prvky po požáru, vytváří plochý rizalit se dvěma bočními vchody. Interiér je plochostrop se štukově vypracovaným zrcadlem. Levá sakristie si uchovala původní křížovou hřebínkovou klenbu ze 16. století, zatímco pravá je zakryta plochá plackou klenbou. Prostor doplňují dvoupatrová tříramenná tribuna, kterou zdobí sochy z 19. století, a pozdně barokní zařízení z přelomu 18. a 19. století.

Po druhé světové válce se kostel postupně ocitl v havarijním stavu. Střešní krytina byla vyměněna roku 1989, věž získala novou střechu v roce 1994. Krovy a stropní trámy se dostaly do kritického stavu a kostel musel být v roce 1998 uzavřen pro veřejnost. Od roku 1966 je chráněn jako nemovitá kulturní památka. Záchranu iniciuje Sdružení na záchranu kostela sv. Kateřiny, založené roku 2006. V letech 2011–2012 prošel krov kostela důležitou rekonstrukcí. Dnešní správce, farář Alexejem Balážem z děkanství Varnsdorf, se potýká s vážnými stavebně-technickými problémy – pravidelné bohoslužby se zatím nemohou sloužit. Sdružení plánuje postupné opravy stropů, výměnu oken, rekonstrukci věžního schodiště a osazení ochranných sítí.