Kostel svatého Jana Nepomuckého je jednou z dominantních staveb obce Pohořelice v okrese Zlín a patří mezi chráněné kulturní památky. Tato baroko-zdobená stavba, která propojuje šlechtu se svatými prostory, vypráví příběh více než tří století vývoje a přizpůsobování se měnícím potřebám doby.

V roce 1698 odkoupil Pohořelice František Karel z Lichtenstejna-Kastelkornu. Po jeho smrti obec zdědil jeho syn Jakub Arnošt, který se stal biskupem olomouckým a arcibiskupem salcburským. Ten se rozhodl vybudovat vedle místního zámku kostel. K projektování byl vybrán stavitel Kryštof Maywald (1704–1769). Vysvěcení se konalo 15. května 1740 a sám biskup ho prováděl. Jako patrona svatyně zvolil svatého Jana Nepomuckého, který byl v baroku velmi oblíbeným světcem. Cena stavby dosáhla 20 000 zlatých, což odpovídá přibližně 70 kilogramům zlata. Obraz na hlavním oltáři namaloval Josef Stern, který v té době studoval v Itálii.

Podobu stavby v průběhu věků měnily stavební problémy i měnící se požadavky. Již po stu letech se začaly projevovat vážné důsledky mělkých základů – zdi se rozestupovaly a hrozilo poškození konstrukce. Na začátku 19. století tak podle rozhodnutí majitele Leopolda ze Šternberka došlo k první velké opravě. Kostel byl stažen kovovými kotvami, střecha snížena a pokryta železným plechem. Na přelomu 19. a 20. století farář Potěhník inicioval vymalování presbytáře a položení barevných dlaždic z továrny knížete Lichtenštejna v Poštorné. Ve 40.–50. letech 20. století byla zavedena elektřina a instalována nová okna. Zásadní přestavbu věže zaznamenaly 60. léta, kdy byla podle návrhu architekta Augustina Žlábka přestavěna na stavbu lépe odpovídající slohu celého chrámu. Po roce 1989 pokračovaly další úpravy, včetně adaptace interiéru na nové liturgické předpisy. V letech 2019–2020 se uskutečnila komplexní obnova střechy věže i lodi s výměnou poškozených trámů a položením nových měděných plechů.

Jedná se o jednolodní stavbu s půdorysem připomínajícím latinský kříž – efekt kříže však netvoří transept, ale dvě boční kaple uzavřené pravoúhle. Presbytář je uzavřen půlkruhovou apsidou podpíranou třemi opěrnými pilíři. Stavbu propojuje se zámkem krček, kterým mohla šlechta pohodlně procházet do oratoře. Hladce omítnutý zděný plášť je vyzdoben žlutobílou barvou, přičemž bílá zvýrazňuje ozdobné prvky. Charakteristické jsou lizénové rámce oddělující okenní osy a akcentující vertikalitu stavby. Hlavní průčelí bohatě zdobené oválnými okny a kamenným portálem s erbem biskupa Jakuba Arnošta završuje věž se zvoncem a hodinami.

Zajímavostí je, že kostel není orientován podle tradiční křesťanské praxe. Kněžiště nesměřuje na východ, jak by bylo zvykem, nýbrž na severoseverozápad. Důvodem byla patrně terénní situace místa a omezení již stojícím zámkem, který stavitel musel zohlednit.