Kostel svatého Jiljí nacházející se ve Vinařicích v okrese Louny spojuje v sobě prvky gotiky, baroka i klasicismu. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352, kdy se uvádí v registru papežských desátků. O farářích předhusitského období si dochovaly paměti jména dvanácti vinařických plébánů, mezi nimi například Jakuba z přelomu 70. a 80. let 14. století, kterého arcijáhen Pavel z Janovic během vizitace kritizoval za nedostatečný výkon funkcí a nemorální chování.

Stavba kostela byla nejspíše realizována na přelomu 30. a 40. let 14. století, kdy se na Lounsku rozšiřovaly polygonální presbytáře. Stavitelem byl patrně některý z potomků Bičena z Radíčevsi. Z této doby pocházejí presbytář se svou klenbou, vítězný oblouk i zdivo lodi. Počátkem 40. let 15. století získal kostel nový krov, jak dokázala dendrochronologická analýza starších trámů.

Klíčové změny přinesly 20. léta 18. století v souvislosti s obnovením statusu farního kostela. V letech 1721–1722 byla položena nová dlažba, vystavěna zděná kruchta a instalovány nové stropy. Tehdy také vznikla současná křtitelnice. Věž se zmínila poprvé v roce 1721, kdy byly v ní proraženy okenní otvory. Vzhledem k tomu, že se v roce 1709 stavěla ještě dřevěná zvonice, vznikla věž v období mezi těmito lety. Průběhem 80. let 18. století byly zazděny hrotitá okna presbytáře. Poslední podstatné opravy se uskutečnily v roce 2018.

Interiér kostela vyznačuje se bohatým vybavením. Rokokový hlavní oltář vyřezal v roce 1781 řezbář J. Turnovský a zdobí jej obraz svatého Jiljí od J. Kramolína z druhé poloviny 18. století s dvojicí andělů. Dva boční oltáře zasvěcené Panně Marii a svatému Janu Nepomuckému pochází od téhož autora. Klasicistní kazatelnu vytvořil v roce 1785 lounský sochař D. Phil. Barokní kamenná křtitelnice má dřevěné víko. Na konzolách jsou postaveny barokní sochy blahoslaveného Podivena, svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína. Varhany s rokokovou ornamentikou postavil v roce 1788 litoměřický varhanář Johannn Ruscch. Ve věži visí zvon z roku 1576, který nechal ulít Děpold z Lobkovic. V 90. letech 20. století kostel několikrát vykradli a ztratil tak značnou část mobiliáře.

Stavební podoba odráží dlouhý vývoj: obdélná loď je na východě uzavřena užším pětiboce zakončeným presbytářem s opěráky. Lizénové rámce a polokruhově ukončená okna členují boční strany. Před západním průčelím, které má konvexně prohnute stěny, předstupuje hranolová věž s rustikovaným přízemím. V interiéru podpírá kruchtu valená klenba se stýkajícími se lunetami. Presbytář vybavuje křížová žebrová klenba s paprsčitou klenbou v závěru, oddělený od lodi hrotitým vítězným obloukem.