Na návsi obce Zvole na Českomoravské vysočině stojí kostel, který nenápadnou venkovskou polohou klame tělo. Jeho dnešní barokní podoba vznikla přestavbou mnohem staršího gotického kostelíku z počátku 14. století a nese rukopis Jana Blažeje Santiniho, jednoho z nejvýraznějších architektů svého věku.

Koncem 15. století přešla Zvole do vlastnictví cisterciáckého kláštera ve Žďáře. Když na počátku 18. století původní středověký kostel zchátral natolik, že vyžadoval zásadní zásah, rozhodl opat Václav Vejmluva o jeho přestavbě a oslovil Santiniho, který pro klášter pracoval již dříve. Archivní prameny přesně zachytily průběh stavebních prací: v roce 1713 byla část původní stavby zbořena a připravovaly se základy nové přístavby, v roce 1715 se dokončovala hrubá stavba, pokrývala střecha a osazovaly kovové rámy oken, v roce 1717 probíhaly poslední práce na interiéru a osazovaly se dveře. Kostel byl slavnostně vysvěcen 6. října 1722. Ze stavebního procesu je znám i konkrétní zedník – Kašpar Parvus, doložený na stavbě mezi lety 1714 a 1717, jehož jméno se objevuje roku 1721 také v souvislosti se stavbou kostela na Zelené hoře.

Budova však záhy čelila zkouškám. Mezi lety 1730 a 1733 musela být kvůli statické poruše částečně snesena a znovu vystavěna severní věž. Roku 1740 velký požár zničil faru, střechu i věž a poškodil výzdobu interiéru; bylo třeba pořídit nový mobiliář a přelít čtyři zvony. V roce 1926 byly do věží zavěšeny zvony odlité Rudolfem Manouškém z Brna, za druhé světové války však byly násilně zabaveny a roztaveny. V osmdesátých letech 20. století prošel kostel celkovou renovací a v roce 1986 dostal dva nové zvony – Blahoslavenou Zdislavu o hmotnosti 180 kg a svatého Václava o hmotnosti 850 kg – z dílny zvonařské rodiny Dytrychovy z Brodku u Přerova.

Areál kostela se rozkládá ve východní části obce u malého rybníčku. Před průčelím stojí socha barokního sv. Jana Nepomuckého datovaná rokem 1726 a železný kříž na kamenném podstavci. Součástí stavebního celku jsou osově orientovaná márnice a ohradní zeď hřbitova zhruba čtvercového tvaru, jež se váže přímo na východní fasádu kostela. Zeď s kamenným soklem, vyzděnou horní částí krytou stříškou a rytmem pilastrů vytváří dojem zvlnění a plasticity, který vizuálně vyrovnává objem samotného kostela.

Santiniho architektonické řešení je pozoruhodné. Kostel stojí na půdorysu řeckého kříže, přičemž východní rameno kněžiště je dvojnásobně prodlouženo oproti zbývajícím; k jeho závěru přiléhají po stranách dvě mohutné věže, čímž se dispozice posouvá od centrálního k longitudinálnímu charakteru. Hlavní loď je ve třech krátkých ramenech zakončena výraznými konvexními plochami, které spolu se zprohýbanými nárožními srostlicemi římsko-dórských pilastrů vyvolávají iluzi pohybu hmot. Celou hlavní loď korunuje střešní lucerna postavená na půdorysu sférického čtverce – válcové tělo s oválnými okny zpevňují nárožní tupoúhlé pilířky a samotná stříška lucerny tvarem odkazuje na knížecí čapku patrona chrámu, sv. Václava. Naproti tomu fasáda východní části kostela včetně obou věží, které jsou částečně převzaty z původní gotické stavby, působí ukázněněji: ploché zdi člení rovné římsko-dórské pilastry a věže jsou zakončeny zvonicovými střechami se čtyřbokými lucernami.

Kdo zavítá do Zvole, neměl by kostel přehlédnout jen jako kulisu návsi. Jde o stavbu, na níž lze přímo číst vrstvení staletí – od gotických základů přes Santiniho barokní invenci až po zvony odlité ve 20. století.