Kostel svatého Šimona a Judy ve Štětí je římskokatolický farní chrám, který je chráněn jako kulturní památka od roku 1964. Historické zmínky o kostele sahají až do roku 1300, kdy se při nejstarších osídleních v oblasti objevuje jeho prvá zmínka. Nejstarší průkazné listiny pocházejí však z roku 1352, kdy je kostel zaznamenán ve vizitačním protokolu českých farností.

Původní podoba stavby není známa. Kostel, který byl vztyčen na umělém pahorku, se vyskytl nebezpečí od vod a jiných živelních pohrom. Údajně vyhořel v první polovině 15. století a byl znovu postaven v roce 1452 ze dřevěných trámů. V minulosti se u něj nacházel i hřbitov. Na počátku třicetileté války, roku 1620, byl kostel těžce poškozen protestantským vojskem procházejícím přes město. Obnova začala v roce 1626 pod patronátem hraběte Viléma Slavaty, který byl držitelem mělnického panství. Nový kostel vycházel menší než stavba původní; její základy byly později objeveny během oprav po povodních v roce 2002.

Nejhorší pohromou se stal rok 1784, kdy rozsáhlé povodně téměř zničily celou stavbu. Z kostela zůstala přetrvávající pouze opukou vyzděná věž zvonice. Už 22. července téhož roku byl položen základní kámen nového kostela. Slavnost posvěcení vedla kněžna Maria Ludmila Czerninová z Lobkowicz. Nový chrám, postavený v barokním stylu, byl dokončen v roce 1785 a jeho vzhled se zachoval do dnešních dní. V roce 1930 kostel restauroval architekt Jaroslav Major; střecha byla opravena opět v letech 1998–2000.

Architektonicky jde o podélnou stavbu s odsazeným presbytářem uzavřeným oblým závěrem. V ose průčelí vyvstupuje vyšší čtyřboká věž. Presbytář je zaklenuta plackou klenbou, zatímco lod' má strop plochý. Na stropě lodi jsou malované fresky zobrazující hudoucí anděly, Nejsvětější Trojici a skupiny svatých. Klenbě presbytáře dominuje freska Nejsvětější Svátosti. Tyto fresky jsou dílem Josefa Kramolína a vznikly současně se stavbou. Vytvářejí iluzívní prostředí pomocí perspektivy a barvy. V nářožích lodi před triumfálním obloukem jsou dva menší freskové oltáře.

Vnitřní vybavení pochází z částí z rušených pražských chrámů. Hlavní oltář je rokokový mramorový kus z druhé poloviny 18. století, původně pocházející z kostela Svatého Václava na Malostranském náměstí. Vytvořil jej pražský mramorář Lauermann. Oltář je zasvěcen svatým Šimonu a Judovi Tadeáši a zdobí jej sochami andělů se svícny a rokajovými křídly. Na levém epistoilním oltáři se nalézá obraz Kázání svatého Jana Křtitele podepsaný Augustem Bubákem z Bělé pod Bezdězem.

Největší zkouškou byl rok 2002, kdy největší povodní od roku 1845 zatopila kostel do výšky 1,60 metru. Při 15. srpnu se voda dostala přes zazdené vchody a okna. Katastrofální škody zasáhly podlahu (která se propadla až 4 metry pod kůr), lavice, varhany a všechny vnitřní výmalby. Po povolení litoměřického biskupa Josefa Koukla byla spuštěna sbírka na rekonstrukci v celých Čechách i Moravě a v německých diecézích. Farníci se modlili v kostele svatých Petra a Pavla v Chcebuzi, dokud nebyl jejich chrám obnoven.