Evangelický kostel v České Kamenici, také nazývaný kostel Ježíša Krista, má bohatou historii sahající do počátku dvacátého století. Stavba postavená v historizujícím slohu v letech 1929–1930 je od roku 2007 chráněna jako kulturní památka České republiky a představuje důležitý symbol místní evangelické komunity.

Iniciativa na vybudování vlastního kostela se narodila již v roce 1902, kdy si místní evangelická církevní obec založila speciální spolek určený právě pro stavbu chrámové budovy. V následujících letech se věnovala získávání nezbytných pozemků. Roku 1912 zadala vypracování stavebních plánů Franzovi Grusovi (1891–1979) z Kraslic. Tyto první návrhy se však nedostaly do realizace, neboť je přerušila první světová válka. Až v pozdější době se stavby ujal nový architektonický návrh od zhořeleckého architekta Hermanna Gerharda. Výstavba byla konečně zahájena 28. října 1929 položením základního kamene a již o rok později, 10. srpna 1930, se uskutečnilo slavnostní vysvěcení novostavby.

Osud stavby se po druhé světové válce změnil. Kostel připadl Českobratrské církvi evangelické, která jej roku 1968 prodala městu Česká Kamenice. Město v něm zřídilo smuteční síň. Na počátku 21. století pak stavba prošla důležitou rekonstrukcí, která ji vrátila do odpovídajícího stavu. Od 5. června 2007 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.

Jedná se o jednolodní stavbu postavenou na obdélném půdorysu. Presbytář je vůči ostatní části lodi odsazený. V průčelí se nachází chórová věž charakterizující vzhled stavby. Okna jsou zakončena jednoduchým obloukem. Hlavní portál v ose je vybaven dvoukřídlými dveřmi a zakončen půlkruhovým záklenkem. Střecha má sedlový tvar s valbovým zakončením a je tradičně kryta břidlicí. Loď je zaklenuta valenou klenbou.

Vnitřní vybavení se pořizovalo postupně po výstavbě stavby. Mezi nejcennější součásti patřila křišťálová křtitelnice. Varhany v kostele pocházejí z roku 1940 a vznikly v dílnách budyšínské firmy Hermann Eule; obsahují osm rejstříků ve dvou manuálech a pedálu. Bohužel se pak větší část původního mobiliáře stala obětí času – byla zničena a rozebírána zejména po roce 1968.